Svěřil se například i s tím, že Havel hodně toužil po tom, být prezidentem: „Jestli chceme mluvit pro historii, pravda je taková – vlastně nevím, proč bych to neřekl –, že on hrozně chtěl být prezident. Pořád se říká reluktantní prezident, to je jen taková hezká fasádička. Jestli mám vydat poctivé osobní svědectví, tak on to chtěl. Hodně chtěl. A my s Michalem jsme to chtěli taky. Dneska to vypadá, že to bylo úplně jasné. To vůbec není pravda. Tenkrát byl mezi lidmi velký favorit Dubček. V Občanském fóru byla spousta lidí z té Obrody. To byli takoví ti reformní komunisti, Jičínský a další. Já žádný komunisty nechtěl.“

Horáček vzpomínal také na to, jaké to bylo, když se šla Havlova kandidatura oznámit jeho ženě Olze: „Ano, šli jsme jí oznámit, že ho přece jenom bude Občanské fórum nominovat, a já jsem ten nominační projev napsal. A ona byla ale fakt naštvaná. To nebylo tak, že by to s ní bylo připravené. Olga říkala: ‚Ne, vůbec, to neexistuje. Copak by Vašek mohl chodit do Rybárny, když by byl na Hradě? Kluci, ten Šabata z Brna, ten by byl dobrej.‘ A vážně se nám snažila představit pana Šabatu z Brna, že by byl jako prezident super.“

Dále vzpomínal Horáček i na to, co mu na Havlovi hodně vadilo: „Třeba, že prodal půlku Lucerny Chemapolu. To mi strašně vadilo. A několik podobných věcí. A protože já jsem s ním na Hradě nebyl a žádné funkce jsem nechtěl, říkal jsem mu to. A řekl jsem to i do novin, že to neměl dělat. V jednu chvíli mu to docela vadilo. To mohlo být tak v roce ‘93–‘94. Nechal mě předvolat na Hrad a tam seděla Olga s Kocábem a říkali mi: ‚Takhle do toho Vaška nemůžeš jít, to nejde.‘ To byl takzvanej kobereček. Ale já jsem byl úplně jinde, normální občan. A oni říkali: ‚Tohle přeháníš.‘ V jednu chvíli se mnou kvůli tomu skoro ani nemluvil, nechtěl se mnou mluvit. To mu vadilo.“

Horáček ještě jednou zmínil to, jak psal pro Havla nominační projev: „A Havel ke mně přišel a říkal: ‚Hele, tys prý dělal ten nominační projev, ukaž mi ho.‘ Tak jsem mu ho ukázal, on si ho četl a povídá: ‚Tak tohle musíš opravit, tohle musíš opravit. Mně jde o to, abych kandidoval pouze na dobu do svobodných voleb.‘ A já jsem říkal: ‚Proč? Co ty víš, co bude za půl roku? Proč o tom vůbec mluvíš?‘ A on: ‚No já k tomu mám svý důvody. Já to tak chci, tak to tam prostě napiš. Já na tom trvám, napiš to tam.‘ Dobře, tak se to tam napsalo. A až později jsem pochopil, že to bylo asi kvůli Dubčekovi. Že mu asi slíbil: teď já prezident a pak tedy ty. Myslím, že to tak muselo být, že s ním takovou dohodu uzavřel. Ale u toho jsem nebyl, takže to nemůžu tvrdit. Ale mám takový pocit. A já mu to měl docela za zlé. Proč to dělá? Když jednou slíbím, že jen do svobodných voleb, ale pak budu kandidovat znovu, lidi mi to přece budou mít za zlé. Že jsem lhal. Možná to ani není lež, ale nepoctivost. A já jsem od něj chtěl, aby byl důsledně poctivej, protože to byla ta mytická postava. Možná jsem na něj měl nároky, které jsou na obyčejného člověka přehnané, ale měl jsem je.“

Celá ukázka z knihy „Náš Václav Havel“ je ZDE