O první českém prezidentovi Václavu Havlovi byl natočen další film. Po dokumentu s názvem Občan Havel, který zachycoval momenty z Havlovy prezidentské éry, a po snímku Odcházení, který Havel natočil sám o sobě, je tu film s názvem Havel.

Režisér Slávek Horák už dopředu avizoval, že nepůjde o portrét státníka, a podle Kamila Fily to portrét státníka skutečně není. „Filmový Havel je loutka bez mozku, zbyly jen žlázy běhající za ženskými,“ nadepsal svou recenzi v Deníku Referendum.

Nakonec se celé lože vznítí v plamenech a bude konec

Fila má za to, že Slávek Horák film o Havlovi zpackal a natočil ho jako film o člověku, o němž vlastně nemá smysl točit film, protože je nevýrazný. A pokud tento film získá nominaci na Oscara, bude to podle kritika opravdu velká ostuda.

„A nyní zazní ta zlá věta: Film o Václavu Havlovi nemůže dělat někdo, kdo mu intelektuálně nestačí,“ napsal bez obalu Fila, s tím, že Horákův film je jen sledem banalit, ve kterých vůbec není zachycena hloubka Havlových myšlenek.

„Havel neustále nosí Olze do postele nějaké papíry a říká jí, aby si je přečetla, ona potáhne z cigarety, papíry si vezme a čte. Nic mu k nim ovšem neřekne, v celém snímku chybí jakákoliv společná diskuse nad jeho texty. Stává se z toho takový running joke: představoval jsem si, jak s každou další scénou bude Olga úplně zastlaná v posteli stohy papírů a zasypaná vajgly, a nakonec se celé lože vznítí v plamenech a bude konec,“ pokračoval ve sžíravém hodnocení Horákova snímku Fila.

Kritik snímku vyčítá, že u diváka předpokládá, že o Havlovi, o disentu a o normalizaci ledacos vědí. Na druhé straně prý však snímek zamlčuje spory, které mezi sebou disidenti vedli, a to, že Havel nakonec dokázal zformulovat stanovisko, které bylo přijatelné pro všechny zúčastněné.

Nakonec tak, podle Fily, diváci sledují jen Havlovy manželské poklesky, což je jedna z rovin, které lze v Havlově životě věnovat pozornost, ale není to to nejdůležitější v Havlově životě. Tak to alespoň vidí Fila.

Havel si dokázal pomocí zákulisních kroků často prosadit svou

Naproti tomu publicista Viliam Buchert snímek o Havlovi hodnotí jako jeden z nejzajímavějších počinů o Havlově životě.

„Na Václava Havla budou vždy velmi vyhraněné názory, protože bez ohledu na to, co si kdo myslí, se jednalo o nejvýznamnějšího českého politika od listopadové revoluce v roce 1989. A navíc jednoho z mála Čechů, kterého cizina respektovala nejenom jako politika, ale už od 60. let i jako autora divadelních her. A to se v závistivé společnosti neodpouští... Promítá se to i do hodnocení filmu Havel, který se věnuje výseku jeho života – od 60. let do revoluce, která nám přinesla svobodu a demokracii,“ napsal Buchert pro Reflex.cz.

V údajně řemeslně dobře zvládnutém snímku Havel je prý exprezident zachycen poměrně věrně, někdy jako rozkolísaný muž, jindy jako vtipný člověk. Je zkrátka popsán jako složitý člověk žijící ve složité době, což podle Bucherta odpovídá skutečnosti.

„Havel si dokázal pomocí zákulisních kroků často prosadit svou a není pravda, že metodou jeho boje byly ústupky kvůli slabošství. Na rozdíl od naprosté většiny občanů Československa vždy otevřeně hájil myšlenky svobody, a to i v době totalitního režimu. Činil tak přesto, že mu za to hrozilo vězení. Takhle se nechová člověk, který si je nejistý v zásadních věcech. Jen někdy podával věci komplikovaně, až filozoficky, což nemohlo a nemůže vyhovovat všem,“ pokračoval publicista.

Snímek Slávka Horáka Havlův život nutně zjednodušuje, ale podle Bucherta to nemění nic na tom, že prvního českého prezidenta vykresluje jako silnou a inspirativní osobnost.