Rychetského překvapilo, jak rychle se vytratil étos listopadu 1989. Příliš rychle zavládl pragmatismus. „Negativně k tomu přispěla i média,“ podotkl předseda Ústavního soudu hned v úvodu pořadu. Lidé prý v roce 1989 spontánně zvedli hlavu a dali najevo touhu po změně. „To už dneska cítit není,“ pokračoval Rychetský.

Rumlovi z polistopadového vývoje smutno není, protože už tehdy bylo zřejmé, že lidé měli přehnaná očekávání. Zároveň ale lidé cítili nefér hru při transformaci ekonomiky. „Ale je faktem, že po pětadvaceti letech si mohl každý najít svou cestu a naplnit hodnoty po svém. Já se divím těm lidem, kteří dnes hořekují, protože máme život ve svých rukou a nikdo ho za nás nenaplní,“ zdůraznil Ruml.

Transformace práva a ekonomiky

Pak už došlo na privatizaci. Rychetský v této souvislosti odmítl říci, že se nepovedla, to by prý bylo příliš zplošťující. „Mohla ale být provedena uvážlivěji. Tím mám na mysli, a to berte jako sebekritiku, že jsme neměli privatizovat nemocnice nebo vodovody či kanalizace,“ prohlásil soudce. Téměř za zázrak ale lze označit to, jak rychle jsme dosáhli standardních poměrů, ať už v oblasti trhu či politického systému.

S transformací právního řádu to ale bylo trochu složitější. „Musíte si uvědomit, že jsme nebyli na zelené louce, šlo nám proto především o zmírnění křivd,“ zdůraznil Rychetský. Kuponová privatizace byla podle jeho názoru nouzovým řešením, což si uvědomovali i tvůrci tohoto projektu. „Přesto se zvolila z triviálního důvodu. Oni ti ekonomové věděli, že najít pro každý podnik strategického partnera, který by do firmy přinesl know-how, investice a podobně, že se to nemůže podařit v přijatelné době,“ poznamenal Rychetský. Nakonec se ale z kuponové privatizace stal hlavní trumf, protože lidé podlehli Koženému a dalším.

Kdyby se ale čekalo na vytvoření právního rámce, tak by se transformace ekonomiky podstatně prodloužila.