Pane hejtmane, za uplynulý rok v první desítce nejprašnějších míst v Česku figuruje devět lokalit z Moravskoslezského kraje. Kdo zato podle vás může? Ostrava již kvůli znečištěnému ovzduší podala dokonce druhou stížnost na stát. Neuvažujete o podobném kroku? Proč?

Faktorů, které se podílejí v našem kraji na znečištění ovzduší, je hned několik – průmyslové podniky, emise z automobilové dopravy i sekundární prašnost z již usazených částic na vozovce, lokální topeniště a zdroje za hranicemi. Velký vliv na kvalitu ovzduší mají meteorologické podmínky, především v období zimních inverzí.

Ze Situační zprávy o kvalitě ovzduší na území Moravskoslezského kraje za rok 2012 však vyplývá, že velké a střední průmyslové podniky vypustily v tomto roce do ovzduší historicky nejméně prachu za celou dobu sledování. Například v roce 1995 velké a střední podniky vyprodukovaly přes 32 tisíc tun prachu, v roce 2003 přes 5 tisíc tun a v roce 2012 již jen zhruba 2 tisíce tun prachu. Krajský úřad průběžně přezkoumává závazné podmínky integrovaných povolení pro podniky a prověřuje, zda při své produkci využívají nejlepší dostupnou techniku, popřípadě jim zpřísňuje emisní limity, a to na úroveň limitů pro v současné době nejlepší dostupné techniky k omezování emisí, tzv. BAT. Problematiku lokálních topenišť se snažíme zlepšit pomocí takzvaných kotlíkových dotací, díky nimž mohou obyvatelé Moravskoslezského kraje získat finance  na výměnu starého kotle za nové ekologické, od loňského roku také častěji čistíme vytipované silnice v blízkosti obytné zástavby s vysokou hustotou obyvatel a pokračujeme ve výsadbě izolační zeleně kolem komunikací.

O stížnosti na stát neuvažujeme, neboť podle mého názoru situaci nevyřeší.

Snažíte se v rámci zlepšení kvality ovzduší investovat do nějakých nových technologií?

Zprostředkovaně se snažíme investovat pomocí různých dotačních programů, například pomocí zmíněných kotlíkových dotací, které by bez finanční podpory kraje nebyly tolik rozšířené a nedošlo by ke zvýšené výrobě těchto moderních technologií. Rovněž postupná obnova vozového parku Moravskoslezského kraje na auta na elektřinu nebo CNG znamená podporu nových technologií, které jsou šetrnější k ovzduší.

Před několika dny podepsala společnost OKD a ČR Memorandum o porozumění ohledně uzavření Dolu Paskov. Do konce března má být jasné, zda a jak stát poskytne podporu při utlumování Dolu Paskov, kde chce OKD ukončit na konci letošního roku těžbu. Jednou z možností je, že by OKD na své náklady těžbu prodloužily až do konce roku 2016 a stát by k 1. lednu 2017 Důl Paskov za korunu koupil. Vítáte toto řešení? Je podle vás vhodné, aby stát, na úkor všech daňových poplatníků, pomáhal soukromé firmě?

V tomto případě záleží na konkrétních propočtech ekonomických modelů. V okamžiku, kdy stát převezme Důl Paskov, tak již nepomáhá soukromé firmě, neboť důl bude státní, ale bude řešit sociální situaci. Je třeba si uvědomit, že zhruba dva a půl tisíce zaměstnanců by po nějakou dobu pobíralo státní prostředky - podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky, na druhou stranu by však neodváděli daně ani sociální a zdravotní pojištění. Navíc je třeba počítat s daleko větším počtem lidí, které zasáhne nezaměstnanost, neboť se vše promítne i do obslužných a dodavatelských řetězců. Následně by výrazně klesla kupní síla v regionu v oblasti služeb, které by nebylo komu poskytovat.  Stát by pak musel vyplácet stovky milionů korun.

Exposlanec ČSSD z Moravskoslezského kraje Břetislav Petr, který absolvoval Hornickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě a poté pracoval 35 let v OKD v řídících funkcích, se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz přiznal, že na špatné privatizaci OKD se podepsala i ČSSD, i když nebyla zdaleka jediná a měla ztíženou pozici minoritním podílem státu. Jak zpětně hodnotíte privatizaci vy osobně?

Počátkem 90. let, kdy byly za ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého OKD privatizovány formou kuponové privatizace, ztratil stát nad OKD kontrolu. Stal se minoritním vlastníkem bez možnosti cokoli ovlivnit a měl dvě možnosti – nechat si menšinový podíl bez nároků na dividendu, nebo získat jednorázové prostředky za prodej menšího podílu. Sociálnědemokratická vláda tehdy zvolila druhou možnost, kterou považovala za pro stát výhodnější.  OKD tedy v podstatě „doprivatizovávala“ a získala zmíněné jednorázové prostředky za prodej menšího podílu.