Do podcastu Čestmíra Strakatého zavítal herec David Matásek, který dnes působí v Národním divadle. Zdůraznil, že i v české zlaté kapličce musí člověk umět zvolnit.

„To si myslím, že by si lidi měli uvědomit, že koukání do blba není špatný. Zejména takový ti uštvaní manažeři, co si myslí, že zemřou v zapomnění a v totální chudobě. V některých vyspělých společnostech, třeba ve Skandinávii, je úplně normální, že vám ta společnost po deseti letech práce řekne tak a teď běžte dělat něco důležitýho, něco podstatnýho. Běžte prostě někomu pomáhat. Přestaňte se věnovat excelovým tabulkám a dělejte něco důležitýho. I kdyby to měla být pekárna,“ poznamenal Matásek.

Sám chce prý také udělat něco pro rodinu a pro své okolí. Něco jiného, než je hraní divadla. Kolem zemědělství, kolem půdy, a tak podobně. Konkrétně chce včelařit. „Včely, to je organizovaný chaos. Rád bych se toho dotknul. Včelaření.“ Pobyt v přírodě ho prý totiž nabíjí.

I když si je vědom toho, že žádný televizní kanál hraní v divadle nenahradí. Na prkna, která znamenají svět, se mu po covidu vracelo těžko. Po této covidové pauze začal pochybovat o svém herectví. „Nechci to tady úplně říkat, ale měl jsem úplně panický ataky, nemohl jsem dýchat. Pak jsem vyhledal odbornou pomoc a dozvěděl jsem se, že toho na sebe nakládám moc a že bych měl zvolnit,“ prozradil.

Do jisté míry se prý snaží brát herectví s lehkostí, protože při něm nejde o život. „My tam neoperujeme dětem mozky, to fakt ne,“ podotkl.

Všiml si i toho, že návštěvníci Národního divadla se zlobí na herce, že staré známé kusy nehrají tzv. klasicky. „Ale my chceme přece dělat živé umění, ne nějakou muzejní verzi,“ poznamenal.

Momentálně v Národním divadle spolu s kolegy hraje Naše furianty a tuto hru považuje za stále aktuální. „Prostě, lidi byli kreténi vždycky. Jenom to do sebe zapadne nějak nově. To, že tam najednou funguje to politikum, to jsme vlastně zjistili až během toho zkoušení, že vlastně ten Bušek je populista a využívá toho neklidu ve vesnici svým způsobem,“ poznamenal Matásek.

Jakub Bušek je ve hře Naši furianti z roku 1887 radním ve vesnici, ve které prosazuje vlastní zájmy.

Matásek byl také spoluzakladatelem Skupiny Orlík, ve které působil s Danielem Landou. Prý se spolu dodnes kamarádí, i když už se v některých věcech neshodnou. Podle vlastních slov se dodnes považuje za vlastence, i když dnes pod tím vidí trochu něco jiného, než na přelomu 80. a 90. Ale: „Když někdo křičí něco o žlutomodrým hadru, tak to je úplně jako ubohý, to není vlastenecký,“ poznamenal Matásek.

Prozradil také, že mnozí lidé si ho ještě stále spojují s jeho rolí v Básnících, ale jak jde čas, mladí lidé vůbec netuší, co je nějaká série s filmem Jak svět přichází o básníky zač, protože nesledují televizi. Sledují úplně jiné věci.