Do podcastu Čestmíra Strakatého zavítal herec David Matásek, který dnes působí v Národním divadle. Zdůraznil, že i v české zlaté kapličce musí člověk umět zvolnit.

„To si myslím, že by si lidi měli uvědomit, že koukání do blba není špatný. Zejména takový ti uštvaní manažeři, co si myslí, že zemřou v zapomnění a v totální chudobě. V některých vyspělých společnostech, třeba ve Skandinávii, je úplně normální, že vám ta společnost po deseti letech práce řekne tak a teď běžte dělat něco důležitýho, něco podstatnýho. Běžte prostě někomu pomáhat. Přestaňte se věnovat excelovým tabulkám a dělejte něco důležitýho. I kdyby to měla být pekárna,“ poznamenal Matásek.

Sám chce prý také udělat něco pro rodinu a pro své okolí. Něco jiného, než je hraní divadla. Kolem zemědělství, kolem půdy, a tak podobně. Konkrétně chce včelařit. „Včely, to je organizovaný chaos. Rád bych se toho dotknul. Včelaření.“ Pobyt v přírodě ho prý totiž nabíjí.

I když si je vědom toho, že žádný televizní kanál hraní v divadle nenahradí. Na prkna, která znamenají svět, se mu po covidu vracelo těžko. Po této covidové pauze začal pochybovat o svém herectví. „Nechci to tady úplně říkat, ale měl jsem úplně panický ataky, nemohl jsem dýchat. Pak jsem vyhledal odbornou pomoc a dozvěděl jsem se, že toho na sebe nakládám moc a že bych měl zvolnit,“ prozradil.