„Vyjádřila vaše strana masivní lidovou podporu nacistům po atentátu na Reinharda Heydricha? Stydíte se snad za to?" zeptal se první ze čtenářů.

„Nezlobte se, ale události staré více, než 75 let, jsou záležitostí pro historiky. Pokud Vás to skutečně zajímá, dejte si s tím tu práci a najdete zajímavé údaje. Mnoho lidovců skončilo ve věznicích a popravištích nacistických i komunistických," odvětil Herman.

„Nedostali se lidovci k moci právě po válce, protože bojovali proti nacismu a komunismu? Ano, u nás jste vstoupili do NF, ale třeba v Německu po válce křesťanští demokraté volby vyhráli a komunisté zde v roce 1946 utřeli nos, což byl pode mě zárodek na studenou válku, protože komunisté pak změnili svou politiku v Německu a čím dál víc začínalo být jasné, že se Stalin a Západ neshodne," podotkl další ze čtenářů.

Odpovědi Daniela Hermana najdete ZDE.

„Poválečný vývoj v Evropě i ve světě výrazně určovala politika supervelmocí. Situace ČSL po válce vypadala následovně. Ze 46 poslanců v r. 1948 jich 10 emigrovalo, 12 bylo uvězněno. 4 z nich byli umučeni, popraveni či podlehli následkům nelidského zacházení. Komunistický teror nepřežili poslanci Stanislav Broj, Rostislav Sochorec, Jan Plesl a Alois Janáček. Na 900 lidovců prošlo záhy po únorovém převratu komunistickými lágry a na 2000 jich emigrovalo. Ano, ČSL měla i své prokomunistické kolaboranty, nejznámější z jich je Josef Plojhar. Z ČSL byl v únoru 1948 vyloučen, ale poté komunisty znovu dosazen," odpověděl Herman s tím, že to byla poválečná realita strany.