Podle tohoto zdroje bylo v roce 2013 v USA zraněno střelnými zbraněmi 84.258 lidí. Celkem bylo střelnými zbraněmi zabito 33.169 lidí (11.208 vražd, 21.175 sebevražd a zbytek neúmyslných zabití). V roce 2014 bylo v USA zabito 32.719 lidí při dopravních nehodách.

Naproti tomu je počet lidí zabitých teroristy zanedbatelně malý. Je dokonce tak malý, že je třeba vyvolat dostatečně silnou atmosféru strachu mezi obyvatelstvem a vymyslet nosné heslo. V našem případě to je "válka proti teroru".

Zmíněné heslo lze považovat za vrchol zrůdnosti lidského myšlení. Na jedné straně ospravedlňuje nekonečnou válku (a s ní spojená vydání). Na druhé straně zaměňuje příčinu a důsledek a zamlčením statistické bezvýznamnosti obětí teroristických akcí implantuje do lidských mozků strach.

Na tomto místě lze připomenout výrok prezidenta Bushe po 11. zářím. Vyzval tehdy obyvatele USA, aby se nenechali vykolejit a šli nakupovat nebo (možná jako on) hrát golf. To samé se posléze šíří z medií po Paříži 2015. Nenechme se vykolejit, pojďme se zase bavit do barů.

Byl to výrok odpovídající tehdejší situaci: víc se s 11. zářím totiž nedalo dělat. Zároveň byl ale určitým krytím pro takzvaný Patriot Act, tedy zákon, který umožňoval zostření kontroly nad obyvatelstvem.

Teror je metoda boje slabšího proti silnějšímu. V současné době se již jen zřídka setkáváme s prohlášeními typu "teroristi jsou zbabělci, protože si to nechtějí rozdat 'na férovku' s vojáky" nebo "jsou to nezákonní bojovníci, protože nemají uniformy".

Existuje ještě otázka, proč teroristé neútočí na politiky, kteří rozhodují o válkách a rozvratu cizích území a států. Odpověď je jednoduchá: nemohou se k nim dostatečně přiblížit.

Pryč jsou doby, kdy politici jezdili v otevřených limuzínách. Byli odtrženi od mas, takže nevěděli, s jakým hněvem v srdci chodil český občan na bývalou Leninovu ulici, aby sledoval vůz s českým papalášem a hostem, směřujícím z Ruzyně na Hrad.

No byli jsme zaostalá gubernie a pořád vlastně jsme. Alespoň pokud jde o ochranu prezidenta republiky. Pustíme k němu jeho oponenty tak blízko, aby mohli házet vajíčka a rajčata a považujeme to za demokratické právo protestu.

Jsme sto let za západními opicemi. Tam již přišli na to, že některá zvířata jsou si rovnější. Pro ochranu papalášů vymysleli trik spočívající v jejich fyzickém oddělení od protestujících.

V roce 2010 se konala v Torontu schůzka G20. Spolu s předcházející schůzkou G8 stála bezpečnostní opatření skoro 900 miliónů kanadských dolarů.

Byla nasazena policie, postavena zeď kolem kongresového centra, odstraněny parkovací automaty, poštovní a novinové schránky a třeba i tenké stromky, ze kterých by si demonstrující mohli nalámat hole. Byli nasazeni špiclové a udavači do "podezřelých" skupin. To vše kvůli dvaceti papalášům, z nichž mnohým by spíš slušela soudní síň a obvinění z válečných zločinů než pózování před kamerami.

Pro protestující byla vyhražena část parku vzdálená asi dva kilometry od oploceného setkániště mocných. Byla zrušena a nebo odložena výuka na University of Toronto, která sídlí ve stejné oblasti. Nebylo záhodné, aby se studenti zradikalizovali. Čím dál jsou lidé od papalášů a čím míň jich je, tím lépe. V USA bývá pro protestující vyhraženo nějaké vzdálené parkoviště.

Teroristé nepotřebují zabíjet papaláše. Vždyť mnozí s teroristy jednají, podporují je a navíc je za každým současným politikem připraveno mnoho náhradníků.

Smyslem teroru je vytvořit chaos, pocit strachu a bezvýchodnosti dané situace. Terorista nepotřebuje semtex a jiné výbušniny. Terorizovat lze i házením kamení a nebo návratem k prakům, které kdysi používal David proti Goliášovi.

Válka proti teroru je nevyhratelná, to se obecně ví. Je to ale obrovský kšeft, záminka, která umožňuje snadné odvádění veřejných peněz z oblastí, kde jsou zapotřebí.

Do boje proti teroru jdou obrovské prostředky. Dalo by se říct, že díky tomu je počet obětí nízký. Jenže když k nějaké teroristické akci přece jenom dojde, tajné služby, policie a armáda připustí, že tomu nebylo možné zabránit. Svůj profil pak vylepšují neověřitelnými zprávami, že zrovna bylo překaženo x teroristických akcí.

Analytik Jan Eisler nedávno v ČT24 prohlásil, že (současný) teror je vyprovokován válkou. Ty samozřejmě necháme běžet dál, to je rovněž dobrý kšeft.

V malých českých poměrech je možné ohlupovat publikum čímkoli. Například hrozbou, že k nám uprchlíci přinesou zvyk uřezávání hlav.

Pro nás zcivilizované a postižené křesťanskou tradicí to na první pohled vypadá děsivě.

Jenže: Stínáním mečem proslul již kat Mydlář a za popravou českých pánů stáli jak známo katolíci. Pak přišla guillotina, která byla přesnější a odstraňovala stříkání mozku na přihlížející, pokud se kat netrefil dost přesně na krk a trefil lebku.

Lze se dočíst, že guillotina sloužila jako oficiální popravčí metoda až do roku 1977. Němečtí nadlidé ji s oblibou používali v letech 1933 až 1945. Během té doby se odkutálelo 16,500 hlav odsouzených. V Západním Německu byla naposledy použita v roce 1949 a v NDR v roce 1966, i když tam Stasi údajně používala tento nástroj pro tajné vraždy od roku 1950-1990. Ve Švýcarsku byla použita naposledy v roce 1940.

V Jižním Vietnamu vstoupilo v roce 1959 nařízení, na jehož základě byly mezi venkovany vyslány speciální vojenské soudy, které na místě vydávaly zastrašující rozsudky a prováděly popravy guillotinami, které jim zbyly po Francouzích. To znamená, že se neblahé metody mohou šířit i ze západu na východ.

Z nejcivizovanějších zemí stojí za zmínku USA, respektive snaha politika Douga Tepera, který se snažil v Georgii prosadit zákon, který by nahrazoval elektrické křeslo guillotinou. To bylo v roce 1966.

Takovou tradici Západ má (připočtěme, že podříznout hrdlo uměl i skaut Mašín) a máme si ji nechat uzmout nějakými muslimy?

Vraťme se k opičení z úvodu článku. Prezident Zeman se k němu přidal názorem:

"Kdyby neexistovali teroristé, a naopak existovali pouze šílení vrazi, kteří střílí někdy legálně, někdy nelegálně drženou zbraní, tak by situace byla jiná; a tam by mě zpřísnění nošení střelných zbraní nevadilo. Ale je tady nová situace, policie nemůže hlídat všechny kluby, ať už v Paříži nebo kdekoli jinde, a pak platí princip sebeobrany."

Sebeobrana a právo na zbraň a její nošení je prázdné heslo používané v USA kšeftaři se střelnými zbraněmi. Představme si místnost naplněnou lidmi, z nichž každý bude mít v kapse bouchačku za příčinou sebeobrany. Pak stačí jedno opilé a nebo zdrogované pako a všichni se navzájem postřílejí mezi sebou.

Před několika lety zastřelil ozbrojený Američan japonského studenta, který u jeho domu zaklepal na dveře, aby se zeptal na cestu. Kdysi jsem sám klepal na dveře domu v jisté ulici v San Francisku a ptal se na číslo domu, které tam bylo jakoby přeskočené. Měli tam bydlet známí mého kolegy z kanadské univerzity. Tenkrát mě jen vypoklonkovali zpátky na ulici. Pak se ukázalo, že hledaný dům byl v ulici stejného názvu, jenže za mostem v Oaklandu. Je to historka stará 45 let, ale velmi studený pot mě stále polévá, kdykoli slyším nebo čtu o střílení v sebeobraně.

Jak snadno se chybička vloudí…

Válka proti teroru není jen střílení. Jsou to i tajné hry tajných služeb a zákony, které umožňují obviňovat sprosté podezřelé z tak tajných činů, že o nich nemohou jednat ani obhájci.

Připomíná to Švejka a jeho vyprávění o člověku, který řekl o císařovi něco tak ošklivého, že se to nikdo neodvážil opakovat. Jenže ve skutečnosti to není tak velká sranda.