„Snažím se každou politickou kauzu nahlížet z toho hlediska, jestli prospívá, nebo škodí systému. Fremrova kauza vydatně poškozuje zatím dobré jméno Ústavního soudu. Nedovedu pochopit, jak člověk, který si musí pamatovat, co v osmdesátých letech dělal, v sobě najde tu drzost, že vůbec do takové funkce kandiduje, zajde pak mlžit o své minulosti do Senátu a od té doby navíc už několik dní tu situací dál protahuje, místo aby hodil ručník do ringu. Respektive dovedu to možná pochopit, když si vzpomenu na rovnici, která v osmdesátých letech platila: komunismus = drzost,“ uvedl historik a absolvent práv Pavel Kosatík.

„Studoval jsem skoro ve stejné době na pražských právech stejně jako Fremr, absolvoval jsem jen pár let po něm. Už na té škole se sortýrovaly dvě skupiny lidí: Jedni, kteří chtěli nahoru, a chápali, že to jinak než přes politiku nejde, že stát se soudcem znamená soudit i politické kauzy a dělat, co se přikazuje, a pak lidi, kteří chtěli, aby právo někde nějak existovalo. Každý věděl, o co jde, nebylo možné to nevědět, během školy byly justiční praxe u soudů, každý tam zažil, jak vodili před senát různé chudáky a utancovali pak je na jakémkoliv paragrafu. Pamatuju si na ty naše zelenáčské debaty – jedni říkali: Tohle dělat nechci a nebudu, no a ti druzí mlčeli,“ dodal Kosatík.

„Abych to ještě trochu zkomplikoval: Možná že za pár dní zjistíme, že Fremr kromě toho, že soudil exulanty, zároveň mnoha jiným lidem svým soudcovstvím taky prospěl, že je to s ním tedy složitější atd. atd. O tom, co všechno dělal, se můžeme potom dál bavit. Ale že jeho kauza teď a tady poškozuje SYSTÉM, by se mělo řešit hned. Systému nejvíc škodí pochyby o něm, relativizace jeho základů, a do té situace jsme se bohužel dostali,“ zmínil.