"Česká společnost už bezmála sto let mění nejen státní uspořádání a společenské systémy, ale i vztah k minulosti. Další přehodnocování a obracení historie naruby už zřejmě nikam nepovede," řekl profesor Šmahel v rozhovoru s ČTK.

Živé minulosti se uniknout nedá, tu vzdálenou je lepší ponechat všestrannému odbornému zkoumání, uvedl Šmahel. K poučení Čechů z vlastní minulosti se však staví skepticky, neboť ani dříve tak nečinili.

Mezinárodně uznávaný historik získal nejprestižnější české ocenění za své celoživotní dílo a občanské a vědecké postoje. Poprvé v její dvanáctileté historii putovalo za osobností z oblasti humanitních věd. Národní cenu, jež se někdy přezdívá "česká Nobelovka", v minulosti obdržel například průkopník chemoterapie zhoubných nádorů v Česku Pavel Klener nebo objevitel virostatik Antonín Holý.

Šmahel střídal práci historika s hornickou profesí i řízením tramvaje

Kdoví, jaký obor by si Šmahel vybral, kdyby dnes mířil na vysokou školu. Na počátku 50. let se studium starověku a středověku přímo nabízelo, protože zůstávalo poměrně stranou pozornosti ideologického dohledu. Přesto se však již v 25 letech stal "revizionistou", jelikož se snažil systém změnit. Pracoval proto i mimo akademickou půdu, práci historika střídal s hornickou profesí i řízením tramvaje. Po sametové revoluci působil v Historickém ústavu Akademie věd ČR jako ředitel, později byl jmenován profesorem a v letech 1998 až 2004 vedl Centrum medievistických studií. Od roku 2004 zde působí jako zástupce ředitele.

Čím je podle Šmahela historik starší, tím více nachází bílých míst na mapě svého poznávání. "Všechny nedostatečně objasněné události či jevy vyžadují mnohaleté studium. Tak jako tak vědecké bádání nikdy nekončí, někdy probíhá zákrutami a mnohé podněty dočasně nebo trvale zapadnou," konstatoval. Šmahel zmapoval pozdní středověkou střední Evropu jako dobu velkých politických, náboženských a kulturních pnutí před nastupující dobou novověku.

Nová řešení zpravidla vyžadují i zarputilou houževnatost

Jeho kritický a vyčerpávající přístup k pramenům a vynalézavost při objevování nových metodických nástrojů při studiu pozdního středověku jsou uznávány i v zahraničí. Téměř ke každému tématu a problému je podle Šmahela potřeba jiného přístupu. "Nová řešení zpravidla vyžadují nejen erudici, ale i zarputilou houževnatost. Kdo ctí dobu pracovního klidu, zpravidla zůstane pozadu," vysvětluje svůj přístup k výzkumu.

Devětasedmdesátiletému Šmahelovi vyšla v těchto dnech kniha o životě a díle Jana Husa. V příštích letech se chce dál věnovat grantu excellence, který umožňuje jeho mladým kolegům pracovat na náročném tématu proměny kulturních kódů v 15. a 16. století. "Na stará kolena to snad stačí," dodal s úsměvem.