A proč vlastně v Evropě zažíváme rekordně dlouhé období míru? „Je to dané studenou válkou. Existence bipolárního světa, to, čemu se říkalo 'čas oboustranného strachu', fakticky znemožnila vedení války,“ míní Kovář. Své sehrálo i francouzsko-německé usmíření, které nastalo po druhé světové válce.

Jenže studená válka skončila, proč mír v Evropě přetrvává i nyní? „Studená válka sice skončila, ale ten jaderný deštník nám tu pořád zůstal. My vlastně žijeme v jakémsi vypůjčeném čase po studené válce. Když skončila, měli všichni pocit, že začne takzvaná unipolární éra neboli století trvající dominance Spojených států. Dnes už je vše jinak, neříkáme tomu unipolární éra, ale unipolární moment, který skončil 11. zářím 2001.

Současný svět bývá vnímán jako multipolární, to ale podle mě není přesné, protože dominance Spojených států je pořád jednoznačná. Je nicméně fakt, že Američané musí brát mnohem větší ohled na své partnery a protihráče, než tomu bylo dříve,“ tvrdí Kovář.

Je přesvědčen o tom, že ohnisko příští světové krize asi nebude v Evropě, ale nejspíše na Blízkém a Středním východě.

Přestože to někoho možná překvapí, současná česká veřejnost je podle Kováře o světovém dění informována možná ještě hůře než v době před začátkem první světové války. „Navzdory internetu je informovanost o světě povrchní. Lidé si utváří obrázek o světě na základě titulků v novinách, které třeba hlásají, že šest Indů znásilnilo mladou dívku. Míra povrchnosti je děsivá. Nechci se pouštět do velkých srovnání, ale nemyslím si, že běžná populace je o světě informovanější než lidé, kteří žili v roce 1913,“ podotkl Kovář.