Pullmann jako historik dlouhodobě razí názor, že období komunismu nelze vykládat pouze optikou statečných disidentů a pasivní veřejnosti, jak to s oblibou činí někteří historici. Rozruch vzbudil už na počátku minulého desetiletí svou knihou „Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu“.

Nyní opět způsobil pozdvižení svým rozhovorem pro časopis Echo, kde se zamyslel nad obdobím komunismu zcela jinak, než je zvykem. Uvedl například: „Já bych jako historik nebyl schopen stigmatizovat dělníka na Slovensku, který v roce 1979 oceňuje předmanželské půjčky a neoceňuje svobodu slova.“ Rovněž upozornil, že většinová společnost měla zcela rozdílný pohled na některé věci, než dnes tolik připomínaný disent, který tvořila velmi malá část populace.

Pullmann sám se hlásí k historické škole „revizionismu“. A zmínil, že na Západě dnes zaznívají i mnohem radikálnější názory, které třeba připomínají demokratické aspekty Stalinovy vlády. „Dělníci v továrnách dostali možnost odsuzovat inženýry a posílat je na smrt. Takže podle nich měl stalinismus 30. let jistý demokratický aspekt, v tom smyslu, že dával neelitám možnost útoku na elity, dělníkům na své inženýry,“ uvedl Pullmann v rozhovoru pro Echo24.cz.

V rozhovoru pro internetovou televizi DVTV Pullmann myšlenku rozvedl, že Stalinovo pojetí práce s lidem je v rozporu s dnešní liberální demokracií, která klade důraz na ochranu menšin a na dodržování zásad právního státu. Na stalinismu ale podle něj opravdu musíme vidět to, že dělníci – lid – dostali právo kritizovat své inženýry. „Demokratický prvek spočívá v té participaci,“ zdůraznil děkan.

Předseda správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma se s Pullmannem ve studiu DVTV pustil do křížku a v otevřeném dopise pak o něm napsal, že Pullmann hájí komunistický režim v Československu a stalinský režim možná i proto, že byl dítětem komunistického prominenta.

„Váš otec byl prominentem normalizačního komunistického režimu. Pracoval v sekretariátu RVHP v Moskvě a vy jste tam tedy žil v podmínkách komunistické věrchušky. Když režim padl, vystudoval jste vysokou školu. V nových podmínkách se Vám samozřejmě nikdo za Váš původ nemstil, užíval jste plně možnosti demokracie,“ napsal Klíma v otevřeném dopise. Jeho plné znění přinesl server Forum24.cz.

Marek Švehla z časopisu Respekt se stejně jako Klíma vrátil do Pullmannovy minulosti a v roce 2011 našel vyjádření dnešního děkana FF UK o disidentech.

„Byla to past, kterou si disidenti nastražili sami sobě, když uvěřili své důležitosti pro zhroucení komunismu a upřímně přijali antikomunistický politický program, který ve svých důsledcích nepodporuje občanskou společnost, ale autoritářský a technokratický kapitalismus,“ měl říci Pullmann v roce 2011.

Švehla do kontrastu k Pullmannovým slovům postavil činy disidentů a připomněl, že to oni dali impuls k protestům, které vyvrcholily 17. listopadu 1989. To disidenti seskupení kolem Charty 77 sepsali prohlášení Několik vět, k němuž se v onom roce přihlásily tisíce lidí. Lidí, kteří se do té doby báli se veřejně projevit.

„Disent do určitě míry ‚vyprodukoval‘ Havla-politika, kterého právě díky práci v Chartě přijala společnost jako jasného kandidáta na prezidenta. Díky starším prohlášením Charty (např. k ekologii nebo k Romům) bylo jasnější, co je třeba v novém státě dělat. Existence Charty a dalších iniciativ mírnila ten trapas, co si společnost z normalizace odnášela. Z disentu do značné míry vzešli lidé, kteří rozjeli Lidové noviny a Respekt, tedy dvě média, která zásadně ovlivnila přechod zdejších médií od služebné propagandy k novinařině,“ napsal Švehla, aby vysvětlil, proč ho Pullmannova slova pobouřila.

Nakonec konstatoval, že Pullmann vyslovil i jeden blábol, o němž prý nemá cenu se víc rozepisovat.

„Zatímco o důležitosti disentu se dá polemizovat, pasáž o autoritářském kapitalismu je už jen blábol,“ uzavřel Švehla.

Specifický úhel pohledu na Pullmannova slova nabídl Jan Moláček z Deníku N, když napsal, že lidé, kteří dnes útočí na demokracii, dělají totéž, co Stalin, který napřed získal kontrolu nad společností a pak nechával lid vydávat různé rezoluce požadující smrt svých nadřízených.

„Vždyť i dnes jsou právě útoky ‚neelit na elity‘ tím, co je pro odpůrce liberální demokracie skutečným smyslem té demokracie, kterou prosazují. Elity jsou terčem všech populistů, ať už jim říkají ‚enemy of the people‘ nebo ‚pražská kavárna‘. Pokud někdo pochybuje, zda se našli lidé autenticky žádající za stalinismu ‚popravy zrádců‘, ať si zkusí odpovědět na otázku, zda by se takoví nenašli, kdyby za pár let stála před soudem, řekněme, jistá bývalá ombudsmanka. Vážně nenašli? Pokud si to někdo myslí, zřejmě nesleduje debaty na sociálních sítích,“ napsal Moláček na Facebooku.