„Češství samo o sobě není hodnota. Hodnota je něco, co přispívá k univerzálnímu pokroku nebo kulturnímu dědictví. Pokud lidé v této zemi v tomto dění hrají nějakou roli, pak češství smysl má. Pokud ne, tak sám o sobě fakt, že jsme Češi, je samoúčelný, za to nemá smysl bojovat. Když vsadíme na model, že je jedno, co vyprodukujeme, hlavně že jsme Češi, povede to časem k záhubě. Bez kontaktu a interakce, bez inspirace a možná i bez konfliktů s jinakostí časem zdegenerujeme tak, že stejně zanikneme. Model založený na tom, že na hranicích České republiky rozmístíme cedule s nápisem ‚Prosíme, nerušit‘ a budeme tu přežívat jako želva v zoo, není konstruktivní,“ nebral si servítky Spurný v rozhovoru pro server Týden.cz.

Rozhovor naleznete zde.

Podle jeho názoru bychom měli zapomenout na představu, že tato země bude etnicky patřit jen Čechům. Dnes to sice do značné míry platí, ale jen proto, že nacisté nechali vyvraždit mnoho českých Židů a po válce Češi vyhnali Němce coby strůjce rozbití Československa. Židé i Němci se v minulosti podíleli na kultivaci této země a ukazovalo se, že v této rozmanitosti je síla. Pokud se k této rozmanitosti vrátíme, nebude na tom podle historika vůbec nic špatného. Jestliže budou příští generace Čechů mluvit jiným jazykem, nemusí to být na škodu, když budou navazovat na to dobré, co se v této zemi zrodilo.

Jelikož se snažil zmapovat osudy některých odsunutých sudetských Němců z českého území, vidí určité paralely mezi rokem 1945 a dneškem, kdy si pár osobních věcí muselo zabalit mnoho tisíc Syřanů a vyrazit do neznáma. Jak Syřané, tak sudetští Němci prý zažívali ohromnou nejistotu a strach. Proto dnešní uprchlíky a priori neodsuzuje. Ti lidé totiž nemíří do Evropy s radostí, ale nutí je k tomu válečné okolnosti, nutí je k tomu fakt, že nemají kde žít.

Těmto lidem bychom podle Spurného měli dát příležitost, aby mohli začít nový život. Nemusejí se z nich stát stoprocentní Češi v tom smyslu, že musejí skvěle mluvit česky, ale měli by se stát součástí naší společnosti, byť si prý jistě mohou ponechat některé své zvyky. Tato složitá cesta podle Spurného přinese České republice obohacení.