Film Zátopek se skládá z historek o legendě Emilu Zátopkovi, který za svou sportovní kariéru vyhrál pět olympijských medailí, z toho tři zlaté v Helsinkách v roce 1952. Mnohými je uznáván pro své neobvyklé tréninkové metody, jimiž proslul i díky kterým si připsal dvě desítky překonaných rekordů.

Historik Blažek Zátopka prý jako sportovce uznává, výhrady má však k jeho občanským postojům, které budí kontroverze. „Ty už úplně slavné nejsou,“ říká Petr Blažek s tím, že některé mezníky v Zátopkově životě by se podle něj zamlčovat neměly.

Původní zdroj ZDE.

„Do konce 50. let spolupracoval Zátopek s vojenskou kontrarozvědkou. Od roku 1953 byl členem Komunistické strany Československa a zároveň fungoval jako člověk, kterého komunistický režim, zejména v 50. letech, využíval propagandisticky,“ připomíná historik.

V roce 1950, krátce po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové, vyšlo Zátopkovo prohlášení v Rudém právu. „Článek byl podepsán jeho jménem a o Miladě Horákové se v něm mluvilo jako o zrůdě,“ pokračuje Blažek s tím, že Emil a Dana Zátopkovi sice jeho pravost popřeli, ale pozdě. „Bohužel, řekli to až někdy po uplynutí 50 let, v době, kdy už to bylo všem jedno,“ uvedl historik.

Za další Zátopkovo selhání označil také jeho omluvu členovi vedení KSČ a poslanci Vilému Novému, kterého žaloval v občanskoprávním sporu společně s dalšími významnými osobnostmi a maminkou Jana Palacha. Podle Nového měl Palach slíbeno, že chemikálie, jíž se polije, způsobí jen „studený oheň“. Podle něj byl ke svému činu zneužit.

Později Nový zmínil i jména údajných iniciátorů – studentského vůdce Lubomíra Holečka, spisovatelů Vladimíra Škutiny a Pavla Kohouta, atleta Emila Zátopka a šachisty Luďka Pachmana. Ti na něj vzápětí podali žalobu. „Skončilo to ale tím, že Zátopek během soudu vstal na lavici žalobců, svou žalobu stáhl a s Novým se objal,“ dodal historik.