Dvořák v listopadovém čísle časopisu Výrobní družstevnictví kritizuje opoziční politiky a zpravodajství České televize. „V březnu a dubnu tohoto roku jsme téměř všichni s napětím sledovali, jak se podaří vládě a odborníkům vypořádat s nastupující první vlnou koronaviru. Ani strach z velké neznámé nezmírnil v prvních týdnech kritiku ve sdělovacích prostředcích a opozice zaujala postoj vyčkávání,“ vrací se Dvořák do doby propuknutí epidemie v České republice.

„Vláda a krizový štáb situaci zvládly velmi dobře, ale bez ohledu na to, že v zemích okolo nás vlády postupovaly podstatně pomaleji a hůře než ta naše, byl zahájen účelový atak na cokoli, co se v nové, neznámé a těžké situaci nepovedlo na sto procent,“ tvrdí Dvořák, podle kterého by alespoň v takové době měli být politici sjednocení a vzájemně se podporovat ve společném postupu proti pandemii.

Místo toho podle Dvořáka plnilo zpravodajství ČT hledání jakýchkoliv chyb a také opozice začala vyhlašovat, že by situaci zvládala lépe. „Přiznám se, že jsem obdivoval předsedu vlády a zejména ministra Vojtěcha a všechny, kdo dnem i nocí organizovali a realizovali tolik potřebnou pomoc, že to přízemní a nesolidní jednání vůbec ustáli,“ pochválil naopak Dvořák vládu.

Poté se Dvořák vrací k velkému letnímu rozvolnění, které je podle něj výsledkem tlaku antirouškařů, opozice a ČT. „V červnu se kritika přenesla do oblasti hodnocení adekvátnosti přijatých opatření a začal velmi rychle gradovat tlak na široké rozvolnění bariér, které byly vládou proti viru postaveny. Chápal jsem potřebu uvolnění ekonomiky, ale věcí hodnou kritiky se staly kupodivu i roušky, které nás v první vlně doslova podržely nad vodou. V povědomí části veřejnosti se tak dokonce i rouška stala nechtěným prostředkem omezování svobody a demokracie,“ píše Dvořák.

Kritizuje všechny lidi, kteří v létě nebyli dost opatrní a disciplinovaní. „Řada lidí zpochybňovala doporučení vyhýbat se zahraničnímu turistickému ruchu a cestovní kanceláře se předháněly v dohánění ztraceného obratu. Davy lidí bez roušek naplnily rekreační oblasti a na Staroměstské náměstí se začaly vracet italština, angličtina, polština i ruština. Velmi rychle se vytrácela obezřetnost, občanská disciplína a vzájemná tolerance,“ má jasno Dvořák s tím, že dnes už víme, že to byla chyba.