Na summitu NATO ve Vilniusu Ukrajina nedostala pozvánku ke vstupu ani jeho časový plán. Důvod je prostý. Západ nechce válčit s Ruskem. Ukrajinský prezident se sice těší podpoře řady členů NATO, kteří by ho brali do aliance hned, ale jejich názor nemá váhu. Rozhoduje zájem USA a Američanům vyhovuje válka, která zuří v bezpečné vzdálenosti a ve které nekrvácejí Američané, ale někdo cizí. Válku na Ukrajině Američané nepotřebují vyhrát ani eskalovat, vyhovuje jim chaos, napětí, postačuje jim neprohrát.

Aby Ukrajinci zkomplikovali Rusům situaci na bojišti natolik, že by je přinutili jednat o míru za ukrajinských podmínek, potřebovali by podle kvalifikovaného odhadu Michala Svatoše od Západu letadla, vrtulníky, tanky obrněná vozidla, raketomety a další vojenský materiál v hodnotě 213 miliard dolarů. Dosud Západ pomohl Ukrajině částkou 181 miliard dolarů, která ale zahrnuje kromě vojenské také pomoc finanční, civilní a humanitární. Že by NATO poskytlo Ukrajině odhadem jednu pětinu veškeré své výzbroje na nejistý pokus probít se na Krym, není pravděpodobné.

Problémem Ukrajiny není pouze vojensky silnější protivník, který přeorientoval ekonomiku na vojenskou výrobu, víceméně úspěšně ustál západní sankce a má na své straně v globálním soupeření se Západem řadu důležitých spojenců. Vážným problémem Ukrajiny jsou i její naivní a nereálná očekávání od Západu. Ukrajinci jaksi nepostřehli, že se Západ rozšiřuje o periférii, která se nikdy nestává rovnocenným Západem!

Ukrajina je pro Západ zajímavá ekonomicky, jako zdroj levných surovin, levných potravin a jako zdroj levné pracovní síly. Je pak zajímavá ochotou krvácet v bratrovražedné slovanské válce s Ruskem, které je pro Západ geopolitickým konkurentem. Západ Ukrajince pokrytecky pobízí ve válce, ve které se Ukrajinci snaží probojovat na Západ, do EU a do NATO. Ve skutečnosti ovšem Západ Ukrajince, coby rovnocenné partnery, nepotřebuje a nechce. Řečeno na rovinu – podporuje je ve válce, ve které s jejím vítězstvím nepočítá a spíše ho nechce.

Z nevítězných, zástupných válek je totiž paradoxně více politických benefitů, než z válek vítězných, navíc když vítězství v nukleární válce má žalostnou prognózu, neboť nezůstane mnoho těch, kteří ho budou moci slavit. Války v kapitalistických ekonomikách stimulují růst. Umožňují restart stagnujícího systému, a pro neschopné elity, jež jsou produktem úpadku z rozežranosti, představuje válka alibi, proč se nedaří, klesá životní úroveň, znehodnocuje se měna či upadá morálka.

Válka je vítanou příležitostí zbrojit, zavádět povinnou vojenskou službu, zabavit se odpůrců režimu a v zájmu bezpečnosti nastolit diktaturu. Západ už válku nutně potřeboval a Rusko s ní počítalo, zastihla ho připravené. Ukrajina ovšem je obětí, kterou Západ žene do útoku, přičemž dohlíží na to, aby ten útok nepřehnala a nějakým nedopatřením nevyprovokovala Rusa k nukleárnímu útoku na západní sponzory. Krev teče proudem, aby Západ nakonec cynicky akceptoval ukrajinskou neutralitu. Jiné řešení pro Ukrajinu nemá a bez ohledu na hezké řeči a patetická prohlášení ani nikdy neměl.