„S Dagmar Havlovou jsme se blíže spřátelili, až když byla ženou Václava Havla, prožila jsem s nimi dohromady i zvlášť mnoho krásných, silných momentů, ale i díky tomu, že Václav Havel byl až do konce života politicky veřejná osoba, tak politicky dramatických situací, které oba velmi vyčerpávaly,“ vzpomíná Holubová.

„Víte, mně bylo v sametové revoluci 30, byla jsem poměrně apolitický tele, které pouze chodilo za totality na zakázané demonstrace, šířilo Lidovky a ke konci chodilo k výslechům, Havel mě zajímal jako dramatik. To Olga, která mi svým způsobem nahrazovala autoritu rodičů, prarodičů, prostě starší generace, mě daleko více ovlivnila v mých občanských postojích. Vlastně že jsem vůbec nějaké začala mít. Dlouho jsem si tedy neuvědomovala význam Václava Havla v celé jeho šíři a možná to byl grunt našeho přátelství, které bylo čisté, nepostavené ani na jeho disidenství či prezidentství. A musím uvést, že hodně k tomu, abych poznala více Václava Havla, přispěly obě jeho ženy, neboť i ony mne přijaly za svou přítelkyni a já s nimi trávila chvíle jejich soukromí, ať už na nábřeží, v Rybárně, na Dělu, Hrádečku či ve Washingtonu,“ dodala Holubová.