20. ledna tohoto roku přepadlo Turecko pohraniční syrský kanton Afrín, obývaný převážně Kurdy, ale i Asyřany, Jezídy a arabskými uprchlíky ze syrské války. 18. března byla většina kantonu dobyta, téměř dvě stě tisíc lidí muselo tehdy opustit své domovy, stovky byly zabity, padly stovky bojovníků a bojovnic YPG/YPJ. Stalo se to za ohlušujícího ticha světových médií, obvykle kurážných bojovníků za lidská práva, levice i pravice, Západu i Východu. Jediní, kdo křičeli, byli Kurdové v ulicích evropských měst – marně. Obchod je obchod a obchod se zbraněmi se zemí, která chce válčit, je dobrý obchod.

Dnes je Afrín etnicky vyčištěn, Kurdové jsou nenáviděnou menšinou šikanovanou policií, tureckou armádou i džihádisty. Ženy jsou unášeny, Jezídi jsou nuceni konvertovat k islámu. Ticho panuje stále. Člen NATO holt není kdejaký kmán, aby si na něj některá evropská vláda, potažmo USA, troufly. Nebyli v tom sami. Kdyby Rusko – nepochybně po dohodě s Tureckem – nevyklidilo vzdušný prostor nad Afrínem, tak by ho jednotky YPG zřejmě ubránily. Dnes se zdá, že v naprostém souladu opět s Tureckem osídlují všechny velmoci prázdné domy v Afrínu džihádisty z Ghúty a jejich rodinami. Ani mistr Proper by to nevyčistil lépe.

Človek by řekl, že toho neštěstí už bylo dost. Inu, stále ne. V pondělí 4. 6. 2018 se sešli ministři zahraničních věcí Turecka Mevlüt Çavusoglu a Spojených států Mike Pompeo a dohodli se ve stylu Mnichovské konference 1938 o osudu kurdského města Manbídž. Toto město se nachází v oblasti Rojava, což je část Sýrie obývaná převážně Kurdy. Turci a Američané jednali o Kurdech stejně jako Francie a Británie v roce 1938 s Německem o českém pohraničí. Opět „o nich bez nich“.

Předmětem jednání byly jednotky Syrských demokratických sil (DSF). Jejichž páteří jsou kurdské milice YPG/YPJ, ale slouží v nich i Arabové. Tyto jednotky mají neprodleně, podle jakéhosi „jízdního řádu“, opustit město Manbídž. Při jeho osvobozování z rukou ISIL jich v roce 2016 stovky padly. „Zřejmě zbytečně,“ konstatoval na svém facebookovém profilu novinář Jan Jessen, který jako první přinesl informaci o této ostudné dohodě USA a Turecka. Správu města převezmou konzervativní arabské islamistické síly. Život v Manbídži se vrátí do starých kolejí v dobách vlády ISIL. Změny, které byly teprve v začátcích a které měly vést především k rovnoprávnějšímu postavení žen – po vzoru těch kurdských v ostatních částech severosyrské Rojavy – budou zastaveny. Ženy, které se odvážily odhalit tvář, se znovu zahalí.

Jednotky DSF se mají stáhnout za Eufrat, a uvolnit tak místo – asi je vcelku jasné komu. Tomu, kdo tak trval na tom, aby odešly, a jehož jméno se nesmí zatím vyslovit. A Američané, věrni svým nejhorším tradicím, své spojence hodili přes palubu. Jak už nějakou dobu oni sami tušili. A jak u nás avizovala Tereza Spencerová, vždy dobře informovaná. Ta jde ale ještě dál a podle zpráv z tureckého tisku avizuje, že stejné to bude v případě Rakká a Kobání. Erdogan chce dojít k Eufratu. A podle všeho také dojde. Jednou je to vážený spojenec USA v NATO, který se prozřetelně dohodl i s Rusy. Co jsou proti tomu nějací Kurdové...

Jednotky YPG /YPJ, jejichž členů při osvobozování kurdského města Kobání padly tisíce, jsou na blacklistu i u Asadů. Jsou to „američtí žoldáci“, kteří sedí na strategické surovině – ropě. Asad, jak známo, avizoval, že pokud se nedohodnou po dobrém, „osvobodí“ sever Sýrie i silou. Na Erdogana si v lednu netroufal. Nebo nesměl troufat. Ale na SDF, kteří nemají těžké zbraně? Tam by to šlo snáze. Zatím se snad dohodli na nějakém podílu na těžbě, ale všichni víme, že jsou to Kurdové, kteří se svou nedostatečnou výzbrojí proti tankům a letadlům tahají za kratší konec. Takže kdoví, jak to dopadne... A že by za ně jejich američtí spojenci krváceli a riskovali střet s Rusy prostřednictvím jejich chráněnce Asada, to ani náhodou. I když ropa je ropa.

Do toho přišla „překvapující“ zpráva Amnesty International, jak píše mimo jiné i iROZHLAS.cz z úterka 5. 6. v článku „Zničující válka. Při náletech na Rakku se nebral ohled na civilisty, tvrdí Amnesty International“.

Píše se v něm, že „při loňských náletech mezinárodní koalice na syrské město Rakká mohlo být porušeno mezinárodní právo, protože se bral malý ohled na civilisty. Ve zprávě o tvrdých bojích o Rakku to napsala lidskoprávní organizace Amnesty International.“ Zápasem o severosyrské město vyvrcholil v Sýrii boj proti radikální organizaci Islámský stát, která tam měla svůj hlavní stan. Mluvčí koalice Sean Ryan zprávu Amnesty International označil za „hrubě nepřesnou“.