Petra Pecková byla hostem rozhovoru Prostoru X s moderátorem Čestmírem Strakatým. Na úvod popsala, že po tom, co Poslanecká sněmovna neprodloužila nouzový stav, dostala stovky e-mailů, kde ji občané žádali o prodloužení nouzového stavu s tím, že jinak je mají hejtmani na svědomí a nemocnice budou prý kolabovat.

„Pak mi ve čtvrtek večer volala totálně vyděšená paní z Kladna, která byla v letech a má ještě starší maminku, a plakala do telefonu, byla opravdu ve stavu hysterie, kdy se ptala, jestli kladenská nemocnice, když onemocní, je přijme, jestli bude jezdit záchranka, a opravdu se bála, upřímně byla vyděšená,“ popsala Pecková.

Celý rozhovor ZDE:

Toto měla být jedna část vzkazů, které jí chodily, než se rozhodlo o prodloužení nouzového stavu hejtmany. Další částí měly být vzkazy, ať nouzový stav neprodlužují. „To bylo tehdy, když jsme na tiskové konferenci s panem primátorem Hřibem vlastně prohlásili, že střední Čechy a Praha půjdou ruku v ruce a že jsme připraveni na to vyhlásit stav nebezpečí a k tomu mít opatření Ministerstva zdravotnictví,“ pověděla.

„To byla ta naděje, kterou jsme lidem dali, nicméně ta naděje pak skončila vlastně v sobotu, kdy já při jednání s panem premiérem a panem ministrem Blatným jsem se explicitně zeptala, co nastane tehdy, když některé kraje požádají o nouzový stav a jiné kraje půjdou opatřeními Ministerstva zdravotnictví a stavem nebezpečí. Bylo řečeno, že i z hlediska zákona nemůže být uděláno nic jiného, než že by opravdu platila dvojí pravidla a že by v těch krajích, které požádají o nouzový stav, platil nouzový stav a u nás by platil stav nebezpečí s opatřeními Ministerstva zdravotnictví, a to by tedy mělo dalekosáhlé důsledky,“ dodala hejtmanka.

Toto dvojí rozdělení by prý mohlo mít takové důsledky, že by ve středních Čechách a v Praze byly otevřené obchody, služby či bazény a bylo by to pouze regulováno, zatímco někde jinde by to bylo zavřeno. Pak by do středních Čech a do Prahy mohla jezdit populace z celé České republiky a neměli by to jak zvládnout. Mělo by to ovšem i důsledky, co se týče kompenzací. „Vypadalo by to tak, že u nás, pakliže by ty provozovny byly otevřeny, tak by ty kompenzační programy úplně skončily, ale ty provozovny by měly tak omezený provoz, například velké kadeřnictví s deseti kadeřnicemi by mohlo mít jen jednu kadeřnici, jednoho kadeřníka, což by zase neuživilo nájem, neuživilo nic, ale už by ten podnikatel neměl nárok na jakoukoliv kompenzaci,“ vysvětlila Pecková, proč se nakonec rozhodla kývnout na vyhlášení nouzového stavu.