Co je to vlastně podle Hůleho dluh? "To je hodně filozofická otázka. My například, když kdysi vznikla Aliance proti dluhům, tak jsme do ní odmítli vstoupit. Protože my vlastně principiálně nejsme proti dluhům. Ostatně já třeba taky mám dluh, mám hypotéku. Celá naše společnost je postavená de facto na dluhu a dluhy nás provázejí velkou dobu. Sám o sobě dluh není problém. Důležité je dokázat odhadnout, co vlastně, co si člověk může dovolit, což samozřejmě nelze vždycky, protože nikdy nemůžeme předvídat to, jestli nás třeba nesrazí auto, neujede mi auto nohu, já nebudu schopen dělat práci, kterou dělám, a tak dále. Ale samozřejmě ty pravděpodobnosti tam nějaké jsou a důležité je, když vlastně proti tomu dluhu vždycky existuje něco, co ten dluh vyvažuje. Například u té hypotéky má člověk ohromný dluh, ale proti tomu má ten dům a když by například přišel o možnost splácet, tak by holt přišel o dům, ale jeho existence jako taková by nebyla ohrožená," uvedl.

Něco jiného je však podle něj ve chvíli, kdy člověk vlastně ručí svým životem. "Ve chvíli, kdy přestane být schopen ten dluh splácet, tak najednou to fatálním způsobem zasáhne jeho, jeho nejbližší, děti a podobně. A to jsou třeba pak ty exekuce," dodal.

Hůle se obává, že o dluzích v tomto i příštím roce uslyšíme víc. "Vláda na začátku pandemie postupovala velmi racionálně a jak na straně příjmů, tak na straně výdajů poměrně razantním způsobem stanovila pravidla tak, aby trošičku zmrazila ten chod. A lidi měli čas se nadechnout a přečkat. Otázka je, jak dlouho je to udržitelné a kdy se dopady té pandemie nutně projeví," sdělil Hůle. 

Co se týče exekucí, je podle Hůleho v posledních dvou třech letech jen pět procent ze všech nařizovaných exekucí ročně namířeno vůči někomu, kdo ještě žádnou exekuci nemá. "To znamená, že naprostá většina exekucí se nařizuje vůči někomu, kdo už v ní je. Ale před deseti lety to tak nebylo, to byly desítky procent exekucí na někoho, kdo žádnou nemá," sdělil s dovětkem, že s tím je spojený pokles úspěšnosti exekucí, která se pohybuje kolem dvaceti procent. To je dle jeho slov velmi málo. "A všem dochází, že takhle to dál nejde. Jenže to je důsledek trendu, který započal před dvaceti lety," uvedl.

Jako jednu z prvotních podstat problému vnímá Hůle to, že střední třída si dlouhodobě myslí, že lidé, kteří upadnou do předlužení, nezvládnou svůj dluh, takže jsou negramotní, špatně si to spočítali, nemají na to. "A vlastně vůbec neřeknou to a, protože to je b, že tady má někdo postaven obchodní model na tom půjčovat těmto lidem. Protože tady je ohromná potřeba, chuť, rozpůjčovat co nejvíce peněz - a evidentně ten obchodní model půjčovat těm chudým lidem je rentabilní, jenom prostě ty kvóty jsou nastavené poměrně drasticky. To znamená, že z mého pohledu musíme počítat s tím, že lidé po tisíce let si potřebují půjčovat. A to nezkrotíme. Co můžeme omezit je, za jakých podmínek jim je půjčováno, a to můžeme jak na straně regulace, například zákon o spotřebitelském úvěru, komu lze půjčit, ale ještě efektivnější je, aby ti, kteří poskytují služby a ty peníze, aby nesli důsledky toho, že měli špatně nastavený obchodní model, to znamená, že když někomu půjčí a on jim to nevrátí, tak aby prostě ten stát na úkor daňových poplatníků moc tu situaci nesanoval a opravdu nechal toho věřitele, aby si to takříkajíc vyžral, protože to samozřejmě přirozeně povede k tomu, že ten věřitel upraví svůj obchodní model a bude daleko obezřetnější. Pokud ta neobezřetnost bude ekonomicky rentabilní, tak prostě se vždycky najdou dravci, kteří neobezřetní budou," sdělil.