Válková jako tehdejší členka komunistické strany v 70. a 80. letech hájila podle historika Blažka zákony, které byly namířeny proti disidentům. „JUDr. Válková byla nejen členkou KSČ, ale byla také součástí justičního aparátu, který se před listopadem 1989 podílel na přípravě zákonů a dalších právních norem, stejně jako na vyhodnocování jejich uplatňování,“ uvedl historik pro Info.cz.

Je pro něj proto absurdní, že Válková v současnosti zastává roli vládního zmocněnce pro lidská práva a nyní dokonce kandiduje do funkce veřejné ochránkyně práv. „Považuji to za naprostý výsměch obětem totalitního režimu a ukazuje to, že se do čela státu skutečně dostávají lidé s nevábnou minulostí,“ dodal Blažek.

Na svém facebookovém profilu historik zveřejnil stránku odborného článku, který spolu vypracovali Válková s Urválkem. „Dr. Urválková, zkratka autorské dvojice Josef Urválek a Helena Válková,“ připsal ke svému příspěvku Blažek, který, ač vystupuje jako badatel, je zároveň člověkem, jenž kandidoval za ODS.

V dalším příspěvku historik poukázal na to, že v roce 1988 zemřel Pavel Wonka jako poslední politický vězeň poté, kdy odmítl plnit ochranný dohled. Tento institut převzatý ze sovětského práva prý popisovali v roce 1979 Josef Urválek a Helena Válková jako vhodný nástroj pro převýchovu všech, kteří jsou nebezpeční pro společnost.

Poté co Helena Válková v ČT24 oznámila, že odmítne nabídku prezidenta, aby kandidovala na ombudsmanku, měla by podle Blažka rezignovat i na vládní funkci. „Namístě je druhý její krok – rezignace na funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva,“ poznamenal.

Premiér Babiš považuje zmíněná fakta za závažná a říká, že to Válková musí yvsvětlit. Prezident Miloš Zeman je těmi fakty velmi nepříjemně zaskočen.

Válková obvinění odmítá se slovy, že je to „absolutní a urážlivá lež“. „Je to útok na mě jako na odborníka. A budu se bránit právní cestou. Budu to konzultovat s odborníky, kteří jsou specializovaní na ochranu osobnosti,“ napsala v komentáři pro ČTK,

Právník Pavel Hasenkopf Blažkovi, vzhledem k Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) připomněl, že ÚSTR má ze zákona zkoumat a NESTRANNĚ hodnotit dobu nesvobody a období komunistické totalitní moci. „V kauze Heleny Válkové.se ale nechová objektivně, nechová se jako nestranný soudce... chová se jako prokurátor,“ kritizuje historika.

Shrnul, že od Blažka jsme se dozvěděli „o publikační činnosti Válkové, že pracovala s Urválkem, obhajovala institut, který byl zneužíván proti disidentům, ale nic o dobovém kontextu, nic o dobovém šíření informací a poměrech, nic o tom, že onen zneužívaný institut existuje v jiné podobě dodnes, jen už není zneužíván“.

„Nedozvěděli jsme se nic o tom, že socialistický stát celou svou podstatou a na všech frontách předělával lidi na vzorné socialistické občany, a že tato převýchova se samozřejmě promítala i do výchovné funkce trestního práva…“ píše Hasenkopf ve svém komentáři na obhajobu Válkové.

Blažkovy facebookové příspěvky týkající se Válkové považuje právník za „vrchol všeho“. „Nepokrytě sdílí vše, proti Heleně Válkové, má ze svého úspěchu nepokrytou radost, ani záblesk snahy po korekci mediálních zveličení. Představte si, že se budete soudit, otevřete facebook, najdete si fb profil vašeho soudce, a tam kritika na vaši hlavu ... budete mít pocit, že ten soudce je nezaujatý, že bude soudit spravedlivě, že výsledek už předem není dán bez ohledu na jakékoli budoucí dokazování?“ položil otázku směrem k veřejnosti.

Na situaci Válkové nabídl zcela opačný pohled: „Máme tady jednu profesorku, která na jaře 1968, když jí bylo 17 a měla starosti 17letý holky, nepostřehla existenci a roli Urválka. Později, už za hluboké normalizace, s ním pracovala ve výzkumáku a napsala jeden článek o ničem. Ve výzkumáku pracovala až do revoluce i poté, ona sama přímo nikomu neublížila. A máme tu agilního dnešního výzkumníka, který se chová jako novodobý inkvizitor a právě lidsky oddělal onu první výzkumnici, navíc výrazně zasáhl do politického procesu. Nezachoval se jako výzkumník, ale jako aktivista.“

Závěrem poznamenal, že politické kádrování ani třicet let po listopadu 1989 neskončilo a můžeme pozorovat, jak funguje „dělení na hodné dělníky a rolníky, hnusné buržousty a podezřelou inteligenci“. „Udržujeme rozdělení na my a oni, a vylučujeme v podstatě celou jednu generaci z veřejného života,“ uzavřel právník Pavel Hasenkopf.