Švýcaři v referendu odmítli nepodmíněný příjem pro všechny obyvatele. Co tomu říkáte?

Jsem moc ráda, že příjem odmítli, i když podle průzkumů bylo jasné, že ho asi odmítnou. Je potěšující, že ho odmítli tak drtivě. Ukázalo se, že veřejnost není tak hloupá a Švýcaři pochopili i na základě kampaní, jak funguje garantovaný rovný příjem. Problém je, že kdyby se rovný příjem vyplácel, tak by se tím změnila motivace lidí k práci. Řada těch, kteří pracují jen proto, že se potřebují nějak uživit, a většinou jde o nejnižší profese, by naprosto ztratila zájem pracovat a prostě by přestala. Žili by si o něco lépe než dnes a současně by ekonomika trpěla tím, že nemalá část obyvatel by přestala pracovat. Ztížila by se nabídka pracovních sil, nebylo by k dispozici tolik lidí, které je třeba zaměstnat. Zaměstnavatelé by se prali o zaměstnance a museli by přeplácet ty dosavadní, takže by došlo k několika jevům současně.

Jednak k poklesu lidí ochotných pracovat a ochotným pracovat by se najednou zvýšily příjmy, protože by zaměstnavatelé byli donuceni platit více. Zároveň by se zaměstnavatelům snížily zisky, protože by stouply výrobní náklady, což by mohlo vést ke snížení vyráběné produkce, a tím ke snížení HDP v ekonomice. S nižším HDP by museli platit větší počet lidí, kteří nepracují, a rozevřely by se tak nůžky mezi pracujícími a nepracujícími více než před zavedením rovného příjmu. Z dlouhodobého pohledu by ekonomika začala do tří let chudnout. To je cesta k totálnímu bankrotu. Mohla by se udržet třeba pět let a pak by Švýcary ekonomická situace pravděpodobně donutila k návratu do stavu před rovným příjmem. Jenže mezitím by celá země zchudla a všichni by se měli hůře včetně těch, kteří pobírali garantovaný příjem. Jde o nebezpečný experiment a z pohledu ekonomie je průhledný. Nápad se může líbit umělcům a humanitně zaměřeným lidem, kteří ale nevnímají ekonomii a vidí jen kapitoly jako lidské štěstí, pohoda, stres, což je lákavé, ale nedomýšlejí ekonomické důsledky.

Ekonomka Markéta Šichtařová

Platy Čechů stouply meziročně o čtyři procenta, přesto lidé tvrdí, že se mají hůře a hůře a reálně se lépe nemají. Je slyšet, že se jim nedostává peněz na základní věci pro děti a podobně. Jsme takoví morousové, že si stále stěžujeme, i když statistiky ukazují opak? Nebo se máme skutečně hůře?

Jsme morousové a je to záležitost lidské psychiky. Čísla jsou jasná, ekonomika bohatne nevídaným tempem, a tím myslím, že všichni lidé se mají čím dál lépe. Když byly na podzim ohlášeny intervence s tím, že způsobí zdražení, lidé se domnívají, že zdražení v lednu je jejich důsledek. Opravdu není, a tím nechci říci, že podporuji intervence. Já nejsem příznivec intervencí, ale tvrzení, že mohou za lednové vyšší ceny, prostě není pravda. Statistika ukázala, že naše ekonomika bojovala s deflačními tlaky. Lidé si vsugerovali intervence a pak měli pocit, že zdražení vidí v regálech. Reálná mzda roste a skutečně se máme lépe. 

Stále více se mluví o snižující se potřebě pracovních sil, protože je nahradí stroje. Co to může pro ekonomiku znamenat? A skutečně nás postupně nahradí stroje?

Teorie, která se vynořuje o průmyslové revoluci, kdy stroje a počítače nahradí lidi, přijde dělnická bouře a stroje nám seberou práci, ekonomika v historii vždy přežila a posunuli jsme se dál. Strach má velké oči, tak to nefunguje. Když přijdou nové technologie, tak sice umožní uvolnit více pracovních sil, ale o to více vznikne pracovních sil, které budou schopné fungovat v jiných oblastech, kde vytvoří nový byznys. Ekonomie se posune z průmyslové oblasti do oblasti zaměřené na služby. Je to i známka ekonomie zaměřené na vývoz surovin. Takový posun je známkou vyspělosti ekonomiky. Tím více vzniká míst, kde jsou potřeba vědečtí pracovníci pro nové technologie. Není třeba se bát, že by za dvacet let nebyla práce k dispozici, a v historii se to nepotvrdilo. Na první pohled to vypadá logicky, ale změny jsou velmi postupné a pomalé. Když byl zaveden internet, mluvilo se o zrušení pošty a telefonních ústředen, propouštění lidí, ale ukázalo se, že naše činnost internetem zefektivněla a my se posunuli na vyšší úrovně a vytvořili nové profese.

Prohlásila jste, že Česká národní i Evropská centrální banka poškozují naši dlouholetou prosperitu, jak? Snižováním hodnoty koruny? Jak ještě?

Nejde o krátkodobý efekt. Když krátkodobě dojde k intervencím a snížení úrokových sazeb, z krátkodobého hlediska to může mít pozitivní vliv na ekonomiku. O čem jsem mluvila já, je dopad dlouhodobý, třeba i na desetiletí. Tím, že se takto zasahuje na měnovém politickém trhu, se mění toky a struktura ekonomiky. Kdyby dnes byla koruna silnější, tak by to sice bylo více nepříjemné pro naše exportéry, ale současně by to ekonomii nutilo produkovat méně výrobků s nízkou přidanou hodnotou, ale více produktů, kde nezáleží na ceně, ale kvalitě a technologii, takže by se ekonomie posouvala dopředu.

Stálým oslabováním koruny se v ekonomii zakonzervováváme. Tvrzením, že česká koruna je schopná konkurovat na světových trzích jen nízkou cenou, sami sebe stylizujeme do montérny, jako je Čína, která vyváží ne tak kvalitní výrobky, ale všichni je kupují, protože jsou levné. To neposouvá ekonomiku. Například Švýcarsko a Německo fungují, ačkoliv vyrábějí mnohem dražší produkty, nekonkurují tedy cenou, ale vysokou kvalitou a přidanou hodnotou. Je to ještě komplikovanější. Na první pohled se zdá, že Evropská centrální banka dělá záslužnou věc zvětšováním peněžní zásoby, kdy tiskne peníze nové, ale tím vznikají deflační tlaky. Jsem přesvědčená, že to není záslužné. Deflační tlaky nemůžeme ovlivnit jako cenu ropy, kdy USA přijdou s novou technologií frakování ropy. Banky, které ty peníze levně dostanou, je nepoužívají, aby půjčovaly lidem, aby se zase půjčené peníze investovaly do rozvoje a ekonomika rostla. Tak to není.

Reálně to funguje tak, že banky nechtějí, aby peníze ležely na účtu, tak se jich potřebují zbavit. Nakupují cenné papíry, dluhopisy a podobně. Třeba dluhopisy Řecka jsou bezcenné a uměle vytvářejí poptávku. Na první pohled mají hodnotu a vyhánějí cenu papírů vysoko, a proto je tolik dohadovaných miliardářů. Tím však uměle nafoukli ceny cenných papírů, ale jde vlastně o virtuální ekonomiku. Díky této politice dluhopisy Řecka mají nějakou hodnotu, ale v podstatě stojí za starou bačkoru. Řecko bude dál bankrotovat a každý rok se budeme dohadovat, zda jim dáme další peníze, jako jsme to udělali loni i letos. Je to duální ekonomika – na jedné straně reálná a na straně druhé nafouklá a visící ve vzduchu, vytvářející iluzi bohatství. Vzhledem k tomu musí bublina jednou splasknout a ceny papírů se zhroutí. Ohromné množství peněz může vyvolat inflaci a dojde k rizikům.

Chovají se tedy Češi ekonomicky zodpovědně, nebo potřebujeme poučit?

Průzkum Ministerstva financí zjistil, že zásadní část Čechů se chová jako nepoučení spotřebitelé a nemají rezervy. V porovnání se zahraničím se chovají méně finančně gramotně, než by měli.

Jak vidíte budoucnost eura? Vzpomínám na slova Václava Klause, který na počátku spuštění měny prohlásil, že je to nepromyšlený a nesmyslný ekonomický projekt, který nemá budoucnost. Co si o tom myslíte?

Nesmyslný projekt to byl a od začátku to bylo jasné. Eurozóna není tím, čemu by se v ekonomii mohlo říkat optimální měnová zóna. Přináší problémy, které se daly předvídat. Některé státy, jako Německo, začaly na euru profitovat, jiné byly poškozeny – zejména celá jižní Evropa. Nemyslím si, že by euro zaniklo, na to má moc velkou podporu, ale nezůstane v současném stavu. Kypr se dočasně odvrátil od eura, protože kyperské euro přestalo být směnitelné za evropské euro, když se země dostala do problémů. Musela dočasně eurozónu opustit a v budoucnu se to bude opakovat. I Řecko opustí eurozónu. Do několika let, třeba deseti, bude eurozóna minimálně o jednu zemi chudší, což bude dobře, jinak by to mohlo celé eurozóně uškodit.