Šestnáctiletá klimatická aktivistka Greta Thunbergová obdrží čestný doktorát, oznámila to univerzita v belgickém Monsu. Oceněna má být za svůj přínos ke zvýšení povědomí o potřebě udržitelného rozvoje. Jak na vás tato zpráva působí?

Udílení Nobelových cen a čestných doktorátů různým bláznům a lumpům je něco, na co jsme si už zvykli. Nobelova cena pro palestinského řezníka Jásira Arafata nebo pro soudně uznaného klimatického lháře Ala Gora. Desítky čestných doktorátů pro apokalyptického guru Paula Ehrlicha, kterému žádná jeho předpověď nikdy nevyšla. Jediný důsledek je, že tato ocenění – kdysi známka prestiže – jsou dnes spíše pro smích. Už se neudílejí za výjimečné činy oceňované napříč společností. Dnes je to jako buřt, který hodíte psovi za to, že byl poslušný. 

Jde o politické rozhodnutí? Jsou dnešní univerzity v zajetí politického mainstreamu?

Akademická svoboda padla. Kdysi byly univerzity vyňaté ze soudní moci panovníka, měly autonomii. V 60. letech ale přišel studentský teror a západní univerzity se staly rukojmím nové levice. Dnes politická korektnost univerzitám i diktuje, koho smějí nechat přednášet. Represivní tolerance, o jaké psal Herbert Marcuse, byla uvedena v život. Dnes na univerzitě jen obtížně může působit někdo, kdo stojí na straně západní civilizace. Jsou tací, ale zbývá jich jen málo.

Dochází zde podle vás k indoktrinaci mladé generace? Mám na mysli ony hromadné studentské páteční stávky za klima…

Mezi dospělými je klimatické náboženství dávno zdiskreditované. Je to cosi, o čem inteligentní člověk nemluví, aby se neztrapnil. Proto obrátili ideologové svou pozornost na děti, které jsou snadná kořist. Německý kancléř otevřeně řekl toto: „Když mi odpůrce řekne, že na naši stranu nikdy nepřejde, klidně odpovídám: ‚Vaše dítě už patří nám. Vy nebudete žít věčně. Ale vaši potomci už nyní pevně stojí v našem novém táboře. Zakrátko nebudou znát nic jiného než tuto novou komunitu.‘ Těmito slovy Adolfa HItlera z listopadu 1933 se ekofašismus řídí dodnes. Obrátit bratra proti bratru, děti proti rodičům.

Národní park Glacier v americké Montaně začal potichu odstraňovat dvacet let staré informační cedule, které návštěvníky varovaly před tím, že podle počítačových modelů zdejší ledovce do roku 2020 zcela zmizí. Tým výzkumníků z Lysander Spooner University dokonce mezitím odhalil, že největší ledovce v parku se od roku 2010 naopak zvětšily, a to někdy i o 25 %. Jsou nám tedy počítačové predikce vůbec k něčemu? 

Bohužel, éra vědy založené na důkazech skončila. Dnes tu je věda postnormální. Když dosavadní vývoj nedává důvod ke znepokojení, prostě se sesmolí děsivá prognóza, takzvané „scénáře“. Dříve to takhle chodilo u jehovistů. Ti mnohokrát vyhlásili datum konce světa, a když nepřišel, prostě vyhlásili, že datum se poněkud posouvá. Proč nejsou obezřetnější? Protože alarmisté spolu soutěží, kdo je více zapálený pro víru. A trumfují se, kdo přijde s extrémnějším proroctvím – ten totiž sklidí od soudruhů největší potlesk. V této komunitě probíhá selekce, přírodní výběr – přežijí jen ti nejpitomější. Ostatně největší jejich ikonou dnes je duševně postižená dívka Gréta, což mluví samo za sebe.

Je současné informování veřejnosti o klimatické hrozbě podle vás ovlivněno politickými zájmy?

Klimaticko-průmyslový komplex je symbióza mezi byrokraty, kteří chtějí více moci, a mezi byznysem, který chce státní dotace. Tito lidé si pak najímají vědce, aby psali různé zprávy a analýzy podle určitého zadání. A kupují si média, která píšou podle toho, kdo je vlastní. Nebo dotují neziskovky, které se pak místo ekologie zabývají propagací určitých energetických firem, třeba solárníků. Jde o gigantický byznys. Evropská unie chce na boj proti klimatu věnovat celou čtvrtinu svého rozpočtu. 

Často slýcháme, že drtivá většina odborné veřejnosti se shoduje na tom, že člověk skutečně způsobuje klimatické změny a že jde o hrozbu pro budoucnost. Je tomu skutečně tak?

Klimatické změny tu byly i v dobách, kdy naši předkové lezli po stromech. Ale ano, odborníci se shodnou, že dnes člověk nějak přispívá ke změně klimatu. Není jasné, jak moc. A zároveň se shodnou, že změna klimatu – ať se ochlazuje, nebo otepluje – vždy přináší nějaké výzvy a nutnost se něčemu přizpůsobit. Proti tomu překrucování se bohužel málokdo má odvahu ozvat. Ono je to trochu jako za bolševika, kdy se také říkalo, že je tu vědecký světový názor a to je komunismus. To ale bylo dáno tím, že když se vědec postavil proti, skončil jako dělník v kotelně. Dnes to – díky politické korektnosti – funguje prakticky stejně.

Má nějaký smysl bojovat s přírodními cykly? Může Evropa, pakliže se bude dále držet snahy o co nejmenší „ekologickou stopu“, něco zlepšit na globální úrovni? A co jí to přinese z ekonomického hlediska?

EU má na svědomí jen asi 10 % světových ročních emisí CO₂. Když to snížíme o pár procent, planeta si toho ani nevšimne. A solární panely, na které vsadilo Německo? Ty globálně i za desítky let stále vyrobí ani ne 2 % světové energie. Němci naházeli do této černé díry nejvíce peněz na světě a výsledek je, že oteplování oddálili o pár hodin. Myslím, že klimatičtí alarmisté tu hysterii jen používají pro svůj byznys. Kdyby brali snižování emisí vážně, tak by podporovali jadernou energetiku. Ta jediná dovede s emisemi rázně zatočit. 

-  -  -

Vítězslav Kremlík (*1976) vystudovali historii a anglistiku. Po aféře Climategate založil web Klimaskeptik.cz.  V roce 2019 vydal v nakladatelství Dokořán knihu „Obchodníci se strachem“ s podtitulem “Průvodce skeptika po klimatické apokalypse“.