„Já bych varovala před věřením Íránu,“ odstartovala Hybášková nekompromisně v rozhovoru pro Info.cz.

S Íránem prý měla zkušenosti při vyjednávání mocností o jaderné dohodě. V Iráku se snažila zorganizovat jednání Íránců, Číňanů, Rusů, Američanů a Evropanů v Bagdádu. Nebylo to nic snadného, a přesto to dokázala. Stálo to na mé osobní spolupráci s íránskou diplomacií,“ prohlásila jasně.

I díky této spolupráci ví, že Írán nevede žádná banda fanaticky věřících bláznů. Je to země, která ví, co dělá, ví, kam směřuje, ví jaký má kánon,“ upozornila dáma s tím, že i díky této promyšlené politice mnoho a mnoho let tamní režim vzdoruje západním sankcím a stal se jedním z klíčových regionálních hráčů. Írán se navíc může opřít o svou bohatou tisíciletou historii. A ačkoli rozhodně nejde o demokratický stát, tak v tamní společnosti i tak probíhá debata, do jaké míry má být Írán moderním a do jaké míry tradicionalistickým státem. „Írán není jednoduchý partner,“ shrnula situaci Hybášková.

Už proto ne, že Peršané tvoří jen asi 50 procent populace Íránu, která čítá na 80 milionů lidí. Na území tohoto státu tedy žije řada menšin. Íránská politická moc má podle Hybáškové práci i s tím, aby „Írán vybalancoval sám sebe“.

Na Blízkém východě však vedle Íránu notně ztěžují situaci i Američané, kteří na Blízkém východě nějak zasáhnou, pak si to rozmyslí, začnou se z regionu stahovat a najednou se zase vrací nekonzistentnost zahraniční politiky Spojených států. Ačkoli prý vždy byla americké politice nakloněna, nad tímto počínáním prý jen kroutí hlavou. Jednou přijdou, pak zase odejdou, nedodělají práci,“ zlobila se. Evropská diplomacie by proto měla tlačit na své americké partnery, aby jednali konzistentněji.

EU se prý v Iráku snažila o reformu školství a dalších oblastí a prý se to dobře rozjelo, ale cosi se zadrhlo. Američané na jedné straně kritizují sunnity za 11. září 2001, ale současné označují íránské šíity za své nepřátele, a pak je otázka, jak se tamní situace může vyvíjet. Podle Hybáškové je to alespoň v Iráku tak, že sunnité jsou v Iráku v podřízeném postavení a mají toho plné zuby. I proto se někteří z nich přidali na stranu Islámského státu.  

 Na druhu stranu schvaluje usmrcení generála Kásima Sulejmáního. Podle ní to byl válečný zločinec, který měl na svědomí mnoho lidských životů doma i v zahraničí. Žádný soud neproběhl, ale z mého pohledu je to úplně klasický válečný zločinec,“ konstatovala dáma a naznačila, že bylo třeba zvážit, zda se jednou Sulejmáního podaří dostat před soud, nebo bude třeba zvolit pragmatičtější přístup. A Američané se rozhodli pro druhou možnost.