Istanbulská úmluva neboli Úmluva o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí je mezinárodní dohodou zabývající se porušováním lidských práv. Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, genderové stereotypy a mrzačení ženských pohlavních orgánů. Především se vztahuje na násilí typické páchané na ženách.

Byla přijata už v dubu 2011, podepsána byla v České republice v roce 2016. Aby začala platit, musejí ji ještě ratifikovat obě komory Parlamentu a následně podepsat prezident.

Dne 18. května 2023 zaslala Konzervativní strana ministrům vlády České republiky v čele s premiérem Petrem Fialou otevřený dopis, ve kterém vládu vyzývá k odmítnutí Istanbulské úmluvy. „Uvědomuje si, že po nedávné ratifikaci istanbulské úmluvy Evropským parlamentem budete vystaveni rostoucímu tlaku, abyste tuto mezinárodní smlouvu Parlamentu ČR k ratifikaci předložili, a následně budou poslanci a senátoři vystaveni témuž, aby k ratifikaci došlo. Vyzýváme Vás tímto, zdvořile, leč naléhavě, k pravému opaku, tedy k odmítnutí této mezinárodní smlouvy – za optimální bychom považovali odvolání podpisu České republiky pod istanbulskou úmluvou,“ stojí v dopise, podle kterého úmluva představuje pro Českou republiku „vážnou hrozbu“.

Pro výzvu v dopise Konzervativní strana uvádí několik důvodů. Jako jeden z hlavních důvodů je uveden zavedení termínu „gender“ do českého právního řádu. Tento termín je chápán ve smyslu pohlaví, které si jedinec zvolí, oproti termínu „pohlaví“, se kterým se člověk narodí. Konzervativní strana termín chápe jako přesvědčení o tom, že sociální role mužů a žen jsou pouze „sociálním konstruktem bez jakékoliv vazby na biologické pohlaví“, a je tudíž mylnou představou o tom, že lidská přirozenost je zaměnitelná. V dopise je připomenuto, že v minulosti o proměnlivosti lidské přirozenosti byli přesvědčeni nacisté i komunisté.

Dopis zásadně odmítá genderovou ideologii, která automaticky vykresluje muže jakožto agresory. „Útočník není nikdy agresorem z důvodu své příslušnosti k nějaké skupině – ať už rasové či náboženské, v tomto případě tedy proto, že je mužem. Účastník se agrese dopouští v první řadě proto, že v nějakém smyslu selhává jako jedinec. Ostatně není pohled na muže jakožto typického agresora projevem genderové stereotypizace, proti níž úmluva údajně hodlá vystupovat?“ nadnáší strana v dopise trefnou otázku a zmiňuje, že pokud se na koncept „genderově podmíněného násilí“ přistoupí, nic se nevyřeší a situace ohledně domácího násilí se nevylepší, jelikož se budou mylně posuzovat příčiny konfliktu a kvůli tomu budou zaváděna neúčinná opatření.

V dopise je zdůrazněno, že důvěra a spolupráce mezi ženami a muži je pro lidstvo přirozená a je třeba ji podporovat, jelikož je prospěšná pro celý svět. Úmluva tento zájem znehodnocuje.

Problém má Konzervativní strana i s financováním vzdělávacích institucí v zemi a změnou osnov na všech úrovních vzdělávání s cílem poučit děti o „nestereotypních genderových rolích“ a „genderově podmíněném násilí na ženách“. Podle dopisu je to v rozporu s Ústavou České republiky, v níž je garantováno právo rodičů k rozhodování o výchově a vzdělání svých dětí. Porušovat to může i neutralitu státního vzdělávacího systému. „Ideologie do škol nepatří – tu genderovou nevyjímaje.“

Nebezpečí genderové ideologie vidí Konzervativní strana i v potlačování svobody slova. „Totalitními nároky a nesnášenlivostí začíná genderová ideologie nápadně připomínat tažení fanatické sekty,“ píše se v otevřeném dopise.

Konzervativní strana ke konci dopisu souhlasí s tím, aby do českého právního řádu byly zavedeny pouze ty prvky z istanbulské úmluvy, které skutečně přispějí k prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, ovšem bez prvků „bludné genderové ideologie“.

Státy se v úmluvě zavazují jak k uzákonění opatření proti násilí, tak i jeho prevenci společně s vyčleněním peněz na služby. Dokument zatím ratifikovalo čtyřicet zemí včetně Ukrajiny. Rusko a stejně tak i Bulharsko a Maďarsko zastávají vůči ní odmítavý postoj. Turecko, které úmluvu podepsalo jako první v roce 2012, svůj podpis stáhlo v roce 2021.

Podle vyjádření premiéra Petra Fialy by vláda měla úmluvu projednat na přelomu května a června. Ve Sněmovně prohlásil, že kvůli úmluvě nebudou nutné žádné podstatné změny v českém právním řádu. „Můj osobní názor je, že by bylo výhodnější a správnější a spravedlivější, aby měli šanci se vyjádřit všichni poslanci, takže si myslím, že bychom měli Istanbulskou smlouvu předložit skutečně k rozhodnutí Parlamentu,“ řekl Fiala.

Pro ratifikaci úmluvy se vyslovil v Reykjavíku na summitu Rady Evropy i prezident Petr Pavel. „Jsme jedním z posledních států Evropy, který se k istanbulské úmluvě nezavázal,“ řekl s tím, že nevidí skutečný důvod, proč by to Česká republika neměla udělat.

Ratifikace úmluvy byla projednávána už za vlády Andreje Babiše (ANO) v roce 2020, kdy vzhledem k dopadům pandemie covidu-19 byla její ratifikace doporučena na jednání Rady vlády pro rovnost žen a mužů, kterého se Babiš účastnil. Tehdejší premiér návrh na ratifikaci istanbulské úmluvy zařadil do programu vlády, o pár dní později jej však stáhl. Den před tím oznámil úmysl o odstoupení od úmluvy polský ministr spravedlnosti.