Premiér připomenul, že Ministerstvo spravedlnosti navrhlo vládě buď schválit úmluvu s návrhem na její ratifikaci Parlamentem, nebo projednávání odložit do příštího roku, případně proces ratifikace zastavit. „Můj osobní názor je, že by bylo výhodnější a správnější a spravedlivější, aby měli šanci se vyjádřit všichni poslanci, takže si myslím, že bychom měli istanbulskou smlouvu předložit skutečně k rozhodnutí Parlamentu,“ dodal předseda vlády.

Úmluva byla přijata v dubnu 2011, za vládu ČSSD a ANO byla podepsána o pět let později. Bývalé vlády její ratifikaci odsouvaly vzhledem k tomu, že text dokumentu vyvolává kontroverze. Odmítají ho konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle zastánců naopak pomůže zlepšit pomoc obětem a představuje i symbol, že násilí je v Česku nepřijatelné. Podle ženských organizací je úmluva terčem dezinformační kampaně některých spolků i jednotlivců.

Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.

Dokument ratifikovaly čtyři desítky zemí včetně jihoevropských katolických zemí, nedávno také Ukrajina čelící agresi Ruska, které ratifikaci odmítlo stejně jako Bulharsko či Maďarsko. Neprovedlo ji Slovensko. Od úmluvy předloni odstoupilo Turecko, ačkoli ji ratifikovalo v roce 2012 jako první ze signatářů.