„Ivo Ištvan stvořil mafiánskou krakatici s takovým množstvím chapadel, že se už v nich sám zamotává,“ konstatuje Hrbáček. To, že nám někteří poslanci či poživačná premiérova milenka v pozici šéfky sekretariátu nejsou sympatičtí, podle něj ještě není důvodem, abychom je „zavírali a vytvářeli z nich mořskou stvůru, ne nepodobnou cose nostře“.

Je prý neuvěřitelné, že dnes je možné někoho bez důkazů zahrnout do zločinného spiknutí a na základě pochybných indicií jej rovnou obvinit z jeho vytvoření. Na základě obvinění zkonstruovaného z útržků a drbů je pak klidně možné někoho poslat do vazby.

„Šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta a Ivo Ištvan nám ukazují, jak zrůdná může být moc, když se jí chopí ambiciózní, leč pomýlení brouci Pytlíci,“ píše komentátor. Vrcholem bláznovství je pak podle něj to, že byli za členy této mafie prohlášeni poradci Michal Moroz a Petr Dimun. Ti přitom podle Hrbáčka na šachovnici české politiky byli pouhými „pindíky“.

Vyloženě s psychickou normalitou pak prý hraničí konstrukce, že by bezpečnostní složky ovládl náměstek Moroz s vrchním státním zástupcem Grygárkem.

Fatální je však v této kauze prý především ohýbání práva. Pofidérní právní kličkou se případ zákonně příslušící do Prahy dostal na stůl olomouckého žalobce Ištvana a o domovních prohlídkách nakonec rozhodoval soudce z Ostravy. Tam se též rozhodovalo o vazbě, pod vedením soudce Romana Vicherka, bývalého policisty.

Ten prý po celou dobu vazebního jednání působil dojmem, že obviněné do vazby nepošle, aby v ní nakonec skončili až na jednoho všichni. „Tyto praktiky naplno obnažují, nebojme se to pojmenovat – zvůli – některých policistů a státních zástupců,“ píše Hrbáček.