Pamatujeme si na heslo „Zpátky do Evropy“. Mělo navodit idealizovanou představu první republiky v kombinaci se stejně idealizovanou představou západoněmeckého blahobytu. Vyženeme komunisty a bude dobře, rezonovalo ve většině hlav. K tomu se přidal optimismus, že „oni nám pomohou“ a vrátí se emigranti a podpoří cestu k blahobytu. Za jak dlouho doženeme v platech Rakousko? Ukázalo se, že věci se vyvíjejí poněkud jinak. Povedla se cesta od kolektivismu k individualismu. Konečně bylo možné se s hrdostí hlásit ke lhostejnosti k cizím osudům a vlastní stát vidět jako nepřítele.

Přijmeme-li argumentaci politiků všech ostatních stran (mimo SPD), podle níž nemůžeme bez EU přežít, měla by padnout otázka, jak jsme se vůbec dožili roku 2004, jak vůbec mohou existovat evropské země mimo EU a co tak skvělého jsme za těch 17 let získali? Dozvíme se, že dostáváme evropské dotace a máme spoustu nových příležitostí, které vyplývají z liberalizace mezinárodního obchodu. Vypočítává se volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a osob. Lahodí to mnohým uším, jenže kapitál je volně a nezdaněn vyvážen ze země, cizí zboží volně a radostně vytlačuje domácí, aniž je nutně levnější a/nebo kvalitnější, a stejně je to se službami, nejen bankovními. Volný pohyb osob si lidé představují jako stáže studentů v zahraničí a cestování s minimem formalit. Jenže důležitější je volný pohyb levné pracovní síly, což vede k udržování nízkých mezd v ČR, a tím i nízkých důchodů a nízké životní úrovně tak potřebné pro podnikatele nezávislé na domácí spotřebě. Dvoj- a trojkoalice argumentují, že místní občané nechtějí některé práce vykonávat, a tak našim zaměstnavatelům chybí pracovní síla. A jsme přece „malá exportní ekonomika“. Jenže naši občané spíše nechtějí pracovat za tak nízké mzdy. Chtějí totiž žít důstojně s rodinou bez velké nouze, ne na špinavé ubytovně a posílat peníze domů jako mnozí gastarbajtři.

A pak je tu důležitá otázka, jestli ti „naši podnikatelé“ jsou vůbec naši. A jsou-li „naši“, jestli tady platí daně. Většinou neplatí, mají přece „daňové ráje“. Evropská unie ale přece „bojuje“ proti daňovým rájům. Bojuje tak úspěšně, že za dlouhá desetiletí nebylo dosaženo žádného pokroku. Pokud ovšem nepokládáme za úspěch vytvoření seznamu daňových rájů, z něhož samozřejmě nevyplývá omezení jejich využívání. Daňové úniky jsou tedy legální, prostě „volným pohybem“. Světový obchod je totiž zliberalizován natolik (pomocí smluv GATT a WTO doplněných smlouvami o dvojím zdanění podle vzoru OECD), že žádná země není schopna zabránit vývozu kapitálu. Není to jako před válkou, kdy podnikání v Československu znamenalo placení daní v Československu ve prospěch národního hospodářství a občanů státu. Doba se změnila. Národohospodáři už nejsou, jen úředníci, účetní a analytici firem. Politici, ač stále ještě volení občany národních států, se už nezodpovídají svým občanům, ale většinou slouží nadnárodním korporacím a jejich zájmům.

Nenechme se mýlit názvy organizací a jejich původně českých představitelů. Bývalý ministr za KSČ a římský katolík Vladimír Dlouhý je prezidentem Hospodářské komory ČR, která ovšem zastupuje převážně cizí firmy podnikající v ČR. A tak např. tvrdí, že pro růst mezd zaměstnanců v ČR „není prostor“. Bývalý náměstek ministra financí a státní tajemník pro evropské záležitosti za ČSSD Tomáš Prouza je viceprezidentem Hospodářské komory ČR a prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. V tomto svazu mají rozhodující slovo zahraniční subjekty, například obchodní řetězce. Proto byl opakovaně zván do „Otázek Václava Moravce“, aby vysvětlil, jak nebezpečné by bylo zvyšování potravinové soběstačnosti ČR. Řetězce přece chtějí dovážet dotované potraviny ze zahraničí a udržovat vysoké obchodní přirážky.

Evropská unie byla založena nadnárodními korporacemi, pro které také pracuje. Občané mají být chráněni před informacemi, aby zůstávali v klidu, neznepokojováni realitou. Pro nadnárodní korporace pracují davy úředníků a lobbistů, mediálních manipulátorů a také užitečných idiotů v Evropském parlamentu. Vládne korupce a strach. Eurofilní poslanci EP stále konají dobro, jak by se dalo soudit z názvů jejich iniciativních zpráv a schvalovaných projektů „zelená dohoda“. Kdo by neměl rád přírodu a nepřál si její zkrásnění? Jenže pod nesmyslnou záminkou boje proti skleníkovým plynům začíná být likvidován průmysl zákazem uhlí, ropy, plynu, podpory jaderné energie, spalovacích motorů do roku 2035, omezováním zemědělské výroby atd. Zatím hlavně samozřejmě rostou ceny energie. Zvýšené náklady se promítnou do všech cen s obrovskými sociálními důsledky. Poslanci EP předložili vloni analýzy o růstu „energetické chudoby“ a „bezdomovectví“ v EU. Energetická chudoba má být řešena dávkami pro nejchudší, bezdomovectví se řeší prohlášením o vyřešení bezdomovectví do roku 2035.

Uprchlíky z oblastí válečných konfliktů máme přijímat z humanitárních důvodů, ačkoli války rozpoutali „naši spojenci“ a utíkají i hrdlořezové. Nelegální migranti byli zrušeni legalizací všech. Evropská komise a po ní i Evropský parlament prosazují pro migranty „bezpečné cesty“, tedy aby je neobtěžovaly žádné kontroly. Hlasovala pro to i většina poslanců za ČR. Jak nám řekl expert z Evropské komise pozvaný poslankyní Šojdrovou: „Imigranty potřebujeme, už teď chybí v EU půl milionu IT odborníků.“ Podporováni jsou ale zejména muslimové. Ti se nevzdají své víry, k níž patří i povinnost boje proti „nevěřícím“. Konflikty jsou zaručeny, a tím další rozklad společnosti.