„Karanténa dále trvá a já vám nemám co nového říci. Krizový štáb se schází, vyjednává o ochranných pomůckách, počítá ztráty, zabývá se tím, jak zamezit dalšímu šíření infekce. Proti tomu stále stejní výtečníci štěkají a snaží se nahnat politické body na řečech o tom, jak to ta vláda dělá špatně,“ říká na úvod Nedělního rána Ivan Vyskočil.

A hned dává příklad. „U pana prezidenta se sešel krizový štáb. Z jeho výstupu jsme se podstatného nedozvěděli téměř nic. Opoziční blbečkové měli totiž Vánoce z toho, že na stole bylo drobné občerstvení a jak to asi účastníci mohli jíst přes roušky a jestli seděli dost daleko od sebe. O téhle prkotině jsem se toho dočetl a doslechl nejvíc,“ kroutí hlavou umělec a na adresu kritiků dodává: „Tito chudáci hledají za každou cenu nějaké zaškobrtnutí, aby z toho udělali záležitost světového významu. Zkrátka všechno při starém,“ říká zklamaně herec.

„V záplavě zpráv si už asi nenajdu jméno autora tohoto výroku, se kterým naprosto souhlasím. Autor v něm zdůrazňuje, že rozhodně není žádný fanda Andreje Babiše, a přesto říká: „Máme štěstí, že v této chvíli je v čele státu právě Babiš. Dovedete si představit tu hrůzu, kdyby se do čela boje proti epidemii postavil Fiala, nebo Kalousek?“

Takovým jsme na Žižkově říkali „přizdisráč“!

„Vím, že už budu asi desátý, ale k odstranění sochy maršála Koněva musím pár řádek přidat,“ dostává se k hlavnímu tématu dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil. „Tedy především, pane starosto Koláři, jaký vy jste úžasný hrdina. Vy jste vyhrál boj se sochou. Kam se na vás hrabe Don Quijote se svým bojem proti větrnému mlýnu. Měl jste také na sochu vylézt a rozdat si to s bronzovým maršálem tváří v tvář, aby všichni viděli, jakej jste řízek,“ vzkazuje starostovi Prahy 6 Ivan Vyskočil.

A dál si rozhodně nebere servítky: „Pěkně jste to pod rouškou noci schválili. Ano, ‚noc dlouhých nožů‘ a její němečtí organizátoři jsou zcela jasně váš vzor. A za ranního rozbřesku, aby se nestačila shromáždit spodina, jak jste řekl, jste hrdinnou akci provedli. Opravdu čin hodný opravdového vládce. Takovým jsme na Žižkově říkali „přizdisráč“!“ pokyvuje Ivan Vyskočil.