„Naši komunistožrouti, jejichž favoritem na volby prezidenta republiky je generál Petr Pavel, si přivodili velkou komplikaci,“ upozorňuje Paroubek. K fortifikaci generálových možnosti vytvořili někteří podporovatelé Petra Pavla z řad podnikatelů a poradců spolek Spolu silnější, který má patřičným způsobem upravit anebo alespoň pozitivně interpretovat generálovu minulost.

Generál Pavel pochází z komunistické rodiny; v roce 1983 se stal členem komunistické strany. I současný premiér, i nynější prezident, byli v určité fázi svého života členy komunistické strany, připomíná Paroubek. Rozdíl však je mezi normalizačním komunistou, kterým byl například Andrej Babiš, a komunistou, jenž se stal členem této strany v rámci tzv. obrodného procesu v roce 1968 a víceméně ukončil sám členství anebo s ním bylo členství v KSČ rychle ukončeno v letech 1969-1970. To je případ Miloše Zemana.

„Za třicet let se lidé změní, možná se změnil i pan generál. I když, pokud byl členem předlistopadové vojenské rozvědky (VKR), tak je to tak trochu na pováženou,“ dává Paroubek prostor pochybám. „Vlastně je to něco podobného členství v StB. Pavla, nyní přesvědčeného proamerického a proatlantického činitele, by rádi viděli coby silně proamerického  a proatlantického prezidenta republiky,“ zmiňuje tužby generálových příznivců mít dokonalou antitezi prezidenta Zemana.

Upozorňuje, že někteří z nich, např. primátor Hřib, se snižují ke konstatování, že Rusko a Čína zde má, tedy každá z těchto zemí, prý dvě ambasády; tu svou a pak i její pobočku na Hradě. „To je samozřejmě nesmyslné, ale komunistožrouti, sinožrouti a rusožrouti tomu s nadšením věří. A svou politickou rigidností a nesnášenlivostí si vytvořili sami velký problém,“ zdůrazňuje Paroubek.

Generál Pavel je prý nyní v situaci, kdy se oprávněně obává, že může dopadnout tak, jako někdejší premiér úřednické vlády Jan Fischer, když se stal v roce 2012-2013 kandidátem pravice na prezidenta. „A protože pravice měla někoho ještě pravicové echtovnějšího, tak několik týdnů před prezidentskou volbou se objevily Fischerovy billboardy, na nichž byl tento dobrý muž oděn do milicionářské uniformy. Pan Fischer zřejmě nikdy milicionářem nebyl, ale na pravověrné pravicové voliče to zabralo,“ pokračoval Paroubek. Hlavním kandidátem pravice pro druhé kolo prezidentské volby se tehdy stal Karel Schwarzenberg.

„Pánové ze spolku Spolu silnější se domnívají, že pokud najdou pár ochotných historiků, kteří napíší, že gen. Pavel se nikdy nezpronevěřil demokratickým hodnotám, nikomu neublížil, neupevňoval komunistický režim etc. etc., bude to mít podobný efekt, jako kdyby jej ponořili do nádrže se savem. A poté, co pan kandidát z bazénu sava vystoupí, bude očištěn jako slovo boží,“ podotýká expremiér.

Paroubek se domnívá, že významné části voličů je členství generála Pavla v předlistopadové KSČ vcelku lhostejné. Háček vidí v něčem jiném: „Problém je, se pak nově stylizovat do naprosto antikomunistické, antiruské a protičínské (tedy protikomunistické) pozice, jak se od kandidáta ‚té pravé‘ české pravice očekává.“

„Celá ta snaha je komická a trapná, jako bude trapný tento kandidát, pokud bude útočit na bývalý režim, kde začal stavět, celkem bez skrupulí, svou kariéru, a současně budou trapné i jeho útoky na mocnosti Východu,“ píše Paroubek závěrem. S tím, že pravice bude muset nejspíš hledat vhodnějšího kandidáta bez poskvrnky.

To je podle Paroubka do určité míry výhodou levice, u jejíhož kandidáta by asi vůbec nevadilo, pokud by byl z rodiny, kde rodiče byli například komunisty či členy Svazu československo-sovětského přátelství.