Tentokrát bude mít pravidelný přehled mediálních zajímavostí méně obvyklý ráz. „Budeme totiž chválit novináře, které tu zpravidla moc v lásce nemáme, protože se nám jejich tvorba nezdá být příliš profesionální, ani moc objektivní, ani nezávislá. Nicméně dnes jsou dva důvody, proč tento pohled změnit. Jeden důvod je článek Jiřího X. Doležala z Forum24, který vyšel pod titulkem ‚Smrt v Teplicích. Nešlo o rasismus, ale logickou smrt narkomana‘. Jiří Doležal v něm polemizuje s levicovou publicistkou Sašou Uhlovou, která postavila informaci o smrti teplického Roma následkem jeho potyčky s policií na úroveň onoho slavného amerického Floyda,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Víceméně na tom vystavěla novinářka konstrukci, že naše společnost je rasistická a že v hlavní roli v úmrtí toho muže byla jeho etnicita, tedy příslušnost k romské komunitě. „Doležal, který se dlouhá léta – určitě víc než třicet let – zabývá otázkou narkomanie, otázkou drog, otázkou toho, co tyto látky dokážou člověku způsobit, se na to dívá právě z tohoto odborného hlediska. Ostatně, vystudoval psychologii, takže na to má i jistý gebír. A oponuje té ideologické poloze paní Uhlové, která to vidí opravdu ve zjednodušené optice společnosti Romea, že tam jde o to, že policajti k smrti ublížili Romovi a že to bylo jen proto, že to byl Rom, protože jinak to byl prima člověk, který už dávno skončil s drogami a chtěl být příslušníkem standardní společnosti, což jsme slyšeli z vícero takzvaných svědectví vesměs z úst jeho příbuzných nebo přátel,“ poukazuje mediální analytik na zcela jiný pohled autorů.

Člověka v perníkovém rauši pacifikuje zpravidla pět lidí

Na rozdíl od publicistky, která se ve svém článku na Alarmu držela výhradně tohoto romského pohledu na věc, Jiří X. Doležal to uvádí na pravou míru. „A píše jednoznačně, že šlo o atak v tu chvíli drogově těžce postiženého člověka, který byl i podle následných krevních testů velmi pod vlivem pervitinu, tedy jedné z nejtvrdších drog, které jsou na našem trhu k dispozici. Pervitin způsobuje velmi masívní nárůst vnitřní silové energie, která je nezvladatelná a které se nedá čelit standardními prostředky. Popisuje, kterak v těch příslušných psychiatrických či záchytových zařízeních člověk, který je v perníkovém rauši, bývá zpravidla pacifikován pěti lidmi. Čtyři, buď policisté, nebo nějací pečovatelé, se starají každý o jednu končetinu, protože takový pacient má sílu a velmi se zmítá, a ten pátý, zpravidla lékař, se stará o hlavu,“ podotýká Petr Žantovský.

A jedině tímto zmíněným způsobem je možné takového člověka zpacifikovat. „Bohužel, v Teplicích na to byli jen tři muži, takže ten pán se stále dostával do nějakého útočného či vzdorujícího postavení, mlátil tam do auta a byl úplně mimo sebe. Jirku Doležala, znám pětatřicet let, ale zdaleka by se nedalo říct, že jsme spolu vždy souhlasili, spíše nesouhlasili. Ale tentokrát si velmi vážím toho, že napsal, jak se ty věci mají ve skutečnosti, jak jsou obnažené bez toho ideologického nátěru. A určitě stojí za to, zacitovat dva úryvky z jeho komentáře, o nichž si myslím, že jsou docela zásadní, co se týče chování onoho narkomana,“ konstatuje mediální odborník.

Zneužívají smrt narkomana k vytváření dojmu o bujícím rasismu

„Ze strany Alarmu došlo ke zcela zásadnímu profesnímu selhání. Dává incidentu rasistický rozměr, což je úplný nesmysl. Pokud má paní Uhlová pocit, že se kdokoliv při zadržování úplně zperníkovaného agresivního jedince v ‚ajfru‘ ohlíží na barvu jeho pleti, je na omylu. Ono je totiž úplně jedno, jakou barvu má noha, kterou vás někdo kopne do obličeje, jak se o to při zadržování muž opakovaně pokoušel. O zuby při takovém kopanci přijdete, i kdyby ta noha byla zelená,“ zní první úryvek z Doležalova komentáře. „Je to sice napsáno v mírné nadsázce, ale je to velice přesná charakteristika oné situace. A velmi se mi líbí i druhá pointa, Doležal píše: ‚Hledat v incidentu jakýkoliv rasistický podtext je čirá propaganda, která ve svém důsledku Romy poškodí. Uvedená obhajoba totiž jen vyvolá dojem, že Romové zneužívají smrt narkomana k vytváření dojmu o bujícím rasismu a o tom, jací jsou v jeho důsledku chudáci.‘ Tak pravil Jiří Doležal a ode mě má tentokrát velikou pochvalu,“ oceňuje Petr Žantovský.