„Když se člověk stane tragikomickou postavou a neví o tom, nebo to ví a nechce si to připustit, je to hrozný pohled. Vidíme to na politicích, umělcích a samozřejmě i na běžných lidech z ulice a návsí. Veřejně činný člověk má ještě navíc problém, že jeho úpadek všichni vidí v přímém přenosu, a tak se smutný trapas stává věcí skoro celonárodní – v závislosti na známosti dotyčné osoby,“ konstatoval úvodem Jandourek. 

Podle jeho slov pak prezident Zeman sleduje v mnohém cestu Ivety Bartošové, jež byla nejprve hvězdou popu a potom byla ženou na ustavičném sestupu. „Talent svého druhu, který stále více ztrácel možnost se uplatnit, a to za aktivní spolupráce parazitického okolí, které se rozhodlo vyždímat zdroj svých zisků do poslední kapky a beránka otřes se (oslíka, dojnou krávu, otroka a nevolníka a loutku), je třeba i zničit, byť co nejpozději,“ konstatuje Jandourek a věnuje se také Bartošové sebevraždě, kterou podle jeho slov vypálila všem svým příživnickým pazdrátům rybník.

Původní text ZDE.

„Zeman je na tom dost podobně, nesporně kdysi politický talent a nejspíš zvídavý člověk, který mohl – kdyby chtěl – proměnit politický talent ve státnický talent. Jenomže to by musel být schopen jít proti proudu a nesurfovat na vlnách, kde plave tolik výkalů,“ sdělil Jandourek se slovy, že výsledek je děsný pro dotyčného i pro okolí.

„Jako paní Iveta i Zeman promarnil svůj talent a zůstal jen robot, kterého okolí udržuje v provozu, protože je to výhodné. Do poslední kapky krve, do posledního upadlého šroubku. Kdyby v tom aspoň byla sebeoběť, jako to bylo u nešťastného prezidenta Háchy, který nikdy být prezidentem nechtěl a musel ve stáří a nemoci čelit skutečným zločincům a vrahům. Tady ale není výmluvy. Není nutné skákat pod vlak, stačí odejít, dokud je ještě aspoň patnáct minut po dvanácté,“ uzavřel.