Jan Petránek: Brexit podle Shakespeara aneb Horor letní noci

V tomto dramatu účinkují:

David William Donald Cameron – premiér, muž příjemného zevnějšku, usilující vládnout co nejlépe;

George Gideon Oliver Osborne -- ministr financí, trochu Machiavelli, nikoli hloupý, cynický a vypočítavý, prostě finančník;

Alexander Boris de Pfeffel Johnson – obratný populista, sní o křeslu premiéra;

Michael Andrew Gove -- ministr spravedlnosti, spolupracovník Johnsona. Hodně se bojí toho, co bude, ale má přitom nadměrné ambice;

Theresa Mary Mayová – ministryně vnitra, tichá osoba chytrých názorů a železné vůle;

Johnsonův tajemník -- neurčitá osoba, kdokoliv;

Nigel Paul Farage – vůdce strany UKIP, herec druhé třídy, celou hru zůstává v pozadí, mává občas transparenty „Ne EU!“,“Pryč s migranty!“, "Sláva Británii!". Ve hře má jedinou repliku;

Sbor (ten je vlastně důležitý) – podle konkrétních možností: libovolný počet lidí, hlavní je, aby polovina sboru byla pod vlajkou EU, druhá pod britskou.

Sbor: (přistupuje k rampě – obhlíží prostor; deklamuje zádumčivě a fázovaně):

Británie leží na samém kraji Unie

Zde skupiny dvě se dohodnout nemohou

S Evropou jen jedna chce pít a hodovati

Ta druhá myslí, že EU všechno zhatí

Briti chtějí sami státi na nohou

Ten spor najednou rozděluje zem

a to je zřejmě kol dokola všem

Hlupáci jenom nechápou ten vzdor!

Premiér – vládce chce překonat ten spor

aby lid všechen opět žít moh´ v klidu

Rozhodl proto otázat se lidu

o cestě dál! Kam jít – ať řekne

Od vladaře toť gesto velmi pěkné

A netušil nezpůsobí-li bídu

Obecného lidu rozhodnutí vítal

a v tom se však zle a krutě přepočítal.

Vládcové mnozí v historii zbloudí

myslí-li, že lid jako oni soudí

(Sbor se ukloní a odchází)

(Scéna: Premiér sedí v křesle; za ním dvě skupiny oponentů – stojí proti sobě, spílají si, vypadá to, že se na sebe i vrhnou. Ale jen si stylově nadávají, případně mávají vlajkami nebo transparenty. Uklidní se, až když je Cameron osloví. Na stěně je portrét Margarety T., ta se jejich hádkám diví.)

Cameron:

Milordi! Ani mi to nechce sejít ze rtů!

Takový problém s Evropou -- no, k čertu!

Má Evropa nějaké nadání

na pořádné uspořádání?

Kdo ztratil rozum – oni nebo my?

Unie na kontinentu je v chaosu

a sama sobě sotva rozumí.

Všichni jsme chtěli budoucnost. A blahou!

nikoli zůstat -- jak to říci – s nahou...

Copak jsme se neměli dost k světu

když měli jsme velikou Margaretu?

Pak jsme však dopustili, aby Tony Blair měl své nápady

kozla jsme tím pustili do svojí zahrady

S ním celé kozlí obludno nám do zahrady vlezlo

Z ruky nám vypadlo slavné britské imperiální žezlo.

Z ideí světovládných vzpomínky jen zbyly.

Ať je nám osud milý.

Zdá se, že psaný dál je kozlím kopytem

No ano! Brexitem! Ten se však nepovede,

nemějte, zbabělci tváře bledé,

Nepovedem bitvu prodělečnou

či jiné války nesmyslně nákladné

Vyhlašuji referendum. To dobře dopadne.

Lidu se budu ptáti a on plně důvěru mi vrátí!

(Scéna se změní – ti, co poslouchali Camerona, odejdou, a pak i Cameron;

na nové scéně se objeví Boris Johnson, jde ke křeslu, ale na něm už sedí Osborne)

Johnson:

Tak jsem se dočkal, je čas na moje arie!

Jsou umíráčkem na staré tyranie,

Británie vpřed! Utrpení je za námi

Ať Brusel tvář svou zkrápí slzami.

Náš ostrov krásný zářit musí více

Reflektor svobody lojová není svíce!

Chce to jen umění politického grifu!

Bez migrantů bude naše zem – a bez tarifů

A vůle naše na vavřínech neusne a nezadříme!

Tak zvítězíme! Skvěle zvítězíme!

Osborne:

Ty soudíš najednou, že vítězství je blízko a ne v dálce za horami?

Co však když jsme a budeme zas sami?!

Jen to se dílo zdaří, které nezmaří novináři!

Však nyní co našinec získá?

Nevidím nikde vlídná pera proroků

nestačilo jim dost obroku

a vychlazená whiska!

Cítím se jako na pranýři horkém

Ty nejsi Lancaster a já zas nejsem Yorkem!

Co zbývá nám než lkát nad dobou zkaženou a shnilou!

Vzájemně si přece nebudem pouštět žilou

Těžko bych snášel chechtání celého globusu

Johnson:

Zbabělče veliký, dej pozor na pusu

či spíše na svou hubu nevymáchanou

nám nepřísluší počítat s pohanou

Příteli! Vzchop se, kdo by se nyní bál

močálem černým kolem bílých skal.

Že zůstali jsme sami? Toť slova, slova, slova!

Tak blábolí jen Hollande, Juncker, Merkelová

Kaše, co se vaří naše doba, ta horká pro ně bude !

Osborne:

Nakonec bude horká kaše pro Evropu všude!

Představa je to za všechny optanty i chudé.

Uvidí se, kdo strachem trousit bude bobky,

a koho šoupnou dějiny do unijní hrobky!

A rovněž to, kdo na výsluní osudu se ocitne

Farage: (neočekávaně odněkud vyskočí, vykřikne a zase rychle zmizí)

To budu já! To týkat se bude mne!

Svobody znovuzrozené já jsem sudí

Budoucnost Británie se v mém pojetí vzbudí.

Patřičně jsem na svou prozíravost hrd!

Tak kupředu, migrantům a okupantům smrt!

Osborne: (vůbec si nevšímá Faragea, obrací se na Johnsona:)

Tak ty chceš pro sebe mít celou říš!

S ohněm si hraješ, dej pozor ať neshoříš!

(Přichází den referenda, v pozadí je vidět, jak lid se zamyšlenými tvářemi jde hlasovat. Johnson je však veselý, rozverný. Na druhé straně unaveni, nervně se tvářící Cameron, Osborne i Mayová)

Johnson:

Dneska se o všem rozhoduje!

Nejsou to pro všechny historické dny?

Globální svět nikoho nešanuje

Otrokem buď nebo buď svobodný!

Nic víc si přece nepřejeme

duchem i názorem vyrosteme

Kdo hlasoval a kdo neprohloupil

ten tu nejlepší whisky do dna dopil

Pozvedněme pohár proti všemu zlému. Ať pomíjí!

Na velikost i slávu, na Británii!

Národní hrdost – ne evropská se zvedá

Ni za staletí na dnešek se zapomenout nedá!

Dnešek se podaří a bude to den svatý!

Nezapomene naň ani celý svět!

Cameron:

Ach, ty se už vidíš jak Henry číslo pět!

Ty se už vidíš jako Henry pátý?!

Jist jsem, že ti to nevyjde.

Mayová:

Já nevím, nevím, milý Davide

Já prostě nevím, Davide můj milý,

asi jsme lid britský hodně podcenili

už brzy uvidíme, co si vlastně vybral

Osborne:

Já jsem vám přece řek´že rychle klesne libra

Tou když se zatřese, tak přijde recese

Víc ale možná nás otráví – však sotva oddělá

když jako děva zrazená se na nás vrhne Angela

Cameron:

(říká sobě:)

Jak překonám myšlenky odporné?

(nahlas:)

Příteli Osborne!

Dneska přece není to co včera!

Líbí se ti moje křeslo premiéra?

Jestli pak na to měl bys více sil?

Včerejší stůl cos měl už se Ti nelíbil?

Mayová:

Divit se nestačím, vždyť vy jste jako kluci,

cvrnkáte kuličky! Vše dáte za hříčky!

Což pro skleněnou kuličku děláte revoluci?

Osborne: (Cameronovi):

Příteli, pořád jsme elita!

Dobře víme, co je třeba chtít.

Nesmí tě ani napadnout v panice zahodit

s flintou i Británii do žita!

(Scéna se trochu mění -- Cameron je sám. Má zapnutou TV. Hlasatel oznamuje výsledek referenda)

Cameron:

Co se to stalo? Kde se vzal všechen tenhle nečekaný vzdor?

Všichni utíkají jako bych měl mor!

Británie je briliant, nad který prostě není

nemůže platit osudu ošálení!

Chce se mi zmizet, v nic se rozplynout

Najde se pro mne bezpečnější kout?

Zmizel jak kouzlem nedotknutelný svatý grál.

Co bude dál, co bude dál!

(Mávne zoufale rukou a odchází. Na scéně Johnson a Gove. Johnson si velebí v

křesle v mocenské póze. Gove nervózně přechází, chytá se za hlavu)

Gove:

Ach, zpropadeně! Zatraceně!

Kdo ještě věří naší měně?!

V opozici jsme se nebáli

Co ale teď, když jsme vyhráli?

Skotové, Irové čertí se a klejí

odchodem hrozí – no snad se jim to přejí

V Bruselu se nedočkáme pocelů,

jen nenávisti, vzteku, s jakým vrána klová

jak Valkýra se tváří Merkelová

jak jsme to už od Nibelungů znali

ta by nás ráda hned šoupla do Valhaly.

Bez obchodu a prachů zůstaneme!

Kolik nás ještě čeká chmur?

Bude Londýn náhle jak starý Singapur?

Budoucnost naše na čem závisí?

No jenom řekni, Johnsone Borisi!

Johnson: (klidně až rozmarně, vlídně):

Nu, copak, nebuď vyděšený,

zažili jsme již mnohem horší scény.

A každý si domyslí či už dávno ví,

nejhorší že není vítězství!

I to se přežít dá – a já si svoji suitu,

noblesně vezmu do Downing-streetu.

Gove: (urputně)

Ty že chceš vládnout? Na to já víc mám sil!

Johnson:

Bože můj, ty bys tam i Faragea posadil!

A tebe půlka země má co velikého škůdce

jaký bys mohl být premiér a vůdce?

Takže tvé veliké charizma

by mohlo sloužit jen za klyzma

Gove:

Nezapomenu, jak přemýšlíš

když takhle i bratra haníš a opouštíš!

Johnson:

Ty žes mým bratrem?! Světe slyš!

Což bratrem lva být může myš?

(Johnson odchází , za zády Goveho se objeví Osborne)

Gove:

??k je vše jasné – vidíte ho hada?

Úlisnost, podlost, zrada!

Zrada černá jako noc!

Osborne:

Ale ne, jen běžný boj o moc!

Zná někdo větší pojem než-li vlast?

A svůdnost - prostě ji neukrást?

K tomu i s vůli jako trám!

Gove:

Tak teď už vím, co dělat mám!

Mám odhodlání jak býci z ranče!

Osborne:

Radím ti – ztrať se, ty podělanče!

Vždyť v kritickou chvíli vždy schlíple zalezeš!

Gove:

Ty urážíš mne! Co slovo to lež!

Vždycky jsem pevný v kramflecích.

Nikdy jsem nebyl vratký

Teď zklamat byl by zkázonosný hřích.

Osborne:

Pochop už, že není cesty zpátky

Chceš-li boj začít -- Nutno je přechytračit!

Pak teprv můžem sklidit vavříny!

Gove:

Nás blahoslavit budou dějiny!

(odchází – a vypadá to, jako by přímo vyrůstal)

Osborne:

To je celý on – no to je věc!

Na dějiny teď myslí, je to pitomec!

nikdy se nezbaví svých fanfaronských bludů

Přes tebe, příteli, já sám se mstíti budu!

Kdo neví, že čest v politice místo nemá

toho žalostná čeká prohra a anathéma!

(Pustí si TV, kde má mluvit Johnson - ten ještě před zrcadlem si upravuje kravatu)

Johnson:

Čím bych měl začít? Unií nepodařenou

úvahu předhodit, co bude s naší měnou?

Anebo rozcupovat hlupáky z vlády

a zdůraznit že konec je naší vnitřní vády

ostrý tón uberu a radši přidám gesta

migranty nakopnu, veřejnost potěším

a řeknu Británie je mi prostě vším

v ní samotné je cesta

a v samostatnosti naší je smysl celý

Liberálové se už příliš nakřičeli,

okouzlím, chválou britského charakteru nespoře

a zároveň veřejnost přinutím k pokoře

žádné němčourské „hoch oder nieder“

ukážu všem kdo je tady lídr!

(Přibíhá tajemník se zprávou)

Tajemník:

Sire, nemám dobré zprávy,

Exitovci sic vítězství slaví

však něco se stalo, pro co nemám slov!

Johnson:

Snad premiérem nechce být sám

Michael Andrew Gove?

Tajemník:

No právě! Nezačíná nová serie katastrof?

Johnson:

Cožpak jsem nevěděl, co od něj čekat dá se?

Tajemník:

Byl v televizi – ve své plné kráse

a žvanil až se mikrofony chvěly

sliboval hory doly – to lidi ještě neviděli...

obdaruje všechny, bohaté i chudé

a říkal i že na vás pamatovat bude

Johnson: (hořce, ale hrdě):

Mně ještě umíráček nezazvoní!

Copak se skála před osikou skloní?

Jen ten jehož charakter se zkazí

se před takovou nulou hloupě plazí.

Blbci se klanět – kdo tohleto kdy viděl

a v hloubi duše sám se nezastyděl?!

Já vždycky budu já! - odmítnu každý klam

a vadit nebude mi, zůstanu-li jen sám

(Těžce vzdychá. Kouká na televizor - Gove oznamuje, že se navrhuje jako kandidát do křesla nového šéfa konzervativců)

Johnson:

Nový Brutus si naostřil svou dýku.

Uvidíme, co za to sklidí díků.

Osborne: (nečekaně vystoupí z temnoty):

Můj milý, zcela reálně to vem!

Není to Brutus a ty nejsi Césarem!

Tys nalil svému premiéru kyselého vína!

A teď se divíš co s tebou dělá kocovina.

On s důstojným gestem hájí svojí věc

ale ty jsi nejhůř dopad – nakonec

(Odchází)

(Gove na scéně – přebírá na stole nějaké papíry. Přichází Johnson. Je rozhněván, yle snaží se o důstojnost.)

Johnson:

Myšlenky mé už mnoho lumpů ukradlo

teď řekni proč i tebe napadlo

že místo mne chceš premiérem být?

To tolik stěhovat se chceš na Downing Street?

Vždy jsem ti dával půlku krajíce

a ty mě teď zrazuješ nejvíce?

Evropu spolu jsme proklínali

Brusel je teď menší než-li malý

Víckrát ti ruku nepodám!

Gove: (přezíravě se usmívá):

Co na podání tvé ruky mám?

Jasné je nyní i poslednímu v davu,

že tys prohrál – a já jsem plně v právu.

Můžeš dál být snaživý dělník,

ale já jsem správný kormidelník!

(Odchází. Za ním zničeně odchází Johnson. Na scénu přichází Mayová. Dívá se za odcházejícími – a usmívá se svým obvyklým úsměvem, pro který je tak oblíbená)

Mayová:

Ti chlapi jsou tak nemožně pitomí!

A znají snad pojmy jako je svědomí?

Kdo krize poznal a něco z nich i přestál

ví že k cíli nevede vždy jen jedna cesta

Se mnou se nepřete

tak jako s dítětem

je třeba zacházet se Spojeným královstvím

do Evropské unie už zaražen je klín

to co je slepencem se nakonec i štěpí

Zdá záměr špatný je anebo velkolepý

to brzy poznáme – teď je neznámé

nepředvídatelné. Na žádnou nedám pověru

a pozdržím svých záměrů

Doma je nutné počínat si s klidem

o smíření se snažit a na očích být lidem

noblesní klid ten nejvíc imponuje

Ne rvačka pod kobercem

a křiky z temné sluje

Politik je vždy hercem

Lid rozhodl což k respektu vždy nutí

Zpochybnit nelze jeho rozhodnutí

Vždyť možné je po svém osedlat

kdo nechápe to – tak ten dostal mat

dřív ještě k figurkám než sedne.

Prohlížím si kolegy – politiky – chlapy

jsou k smíchu – v krizi každý zbledne

Zpožděně chápou tu jemnou mechaniku

boje – přehnané rány mají za logiku

Kde hrubý politik nakonec hlavu věší

tam něžná ženská ruka rychle věci řeší

Tak bych to obratně a dobře řešila

V Downing Street dlouho už premiérka nebyla.

(Johnson na scéně je sám, smutně pokyvuje hlavou. V TV bude tisková konference Goveho)

Johnson:

Proč chmury rojí se v mé ustarané hlavě

na které vavřín spočinout měl právě?

Proč nikdo nenese mi slávonosné proutí

ba pocit mám že celý svět se hroutí.

Proč na tom lépe jsou ti, kteří jsou vším vinni

a osud můj se změnil na střepiny!

(Ze zákulusí tiše přichází Cameron)

Cameron:

My oba snášíme tu hloupou senzaci

kterou lid nazývá jen rekorytarizací!

Dějiny náhle zase mají břit

škoda to společně nezapít!

(Objímá Johnsona a společně odcházejí. Na scénu nastupuje Sbor)

Sbor:

Nastává soumrak co nás obklopí,

Kdo ví zda náš či celé Evropy

Vichřice projevů ve vzájemné zlobě

podstatu všeho mlhou bude krýt

Británii Evropě anebo jenom sobě

Nějak se vždycky budem mít

Kdo v duši má jen účetnický vkus

ať počítá – co je minus je, co plus

Možná, že i žalost zachvátí duše, které pochopí

Tragičnost pověsti o Británii a o Unii Evropy