Poukazem na chyby jiných politiků se mnozí veřejní činitelé snaží odklonit pozornost od sebe sama. Tím ovšem netrpí zdaleka jen česká či slovenská politika, vidíme to na mnoha místech světa. V Česku a na Slovensku se k tomu ovšem využívá komunistická minulost.

„To vše pod heslem ‚vypořádávání se s minulostí‘, které se však odehrává v orwellovském kontextu uzákoněného hodnocení minulosti. Strašidelnost této situace je korunována zveřejňováním písemností zpravodajských služeb, které jinak každá rozumná a historií poučená země drží pod zámkem desítky let. Tento český comingoutismus se proto podobá spíše comingautismu,“ píše Schneider. Hrozivé je, když v materiálech StB čte někdo, kdo nerozumí tomu, co se v nich píše.

Celý text najdete zde

Slovenský soud v písemném odůvodnění svého verdiktu konstatoval, že se dostatečně nepodařilo prokázat spojení mezi agentem Burešem a Andrejem Babišem. Zkrátka není stoprocentně jasné, zda je to jedna a tatáž osoba. Slovenský Ústav paměti národa sice předpokládá, že všechno, co se dočte v materiálech komunistických zpravodajců, je pravdivé, ale to by odporovalo skutečné zpravodajské práci. Pracovníci ÚPN ale svůj výklad berou za bernou minci, čímž minulost znovu ideologicky zkreslují. V podstatě tak kráčejí ve stopách StB.

„Hannah Arendtová kdysi napsala, že poznávacím znakem ideologického myšlení je vysvětlení všeho na základě a pomocí jediné premisy, tedy přizpůsobováním reality představám. Tak by se dala charakterizovat pozice ÚPN, s níž před soudy – naštěstí – neuspěl,“ napsal analytik.