„Jako obvykle jsou hned na světě petice, analýzy a samozřejmě i strach o svobodu slova, který nás novináře přepadá vždy, když nás někdo kritizuje,“ komentuje Holec doprovodné procesy kauzy reportáže o Agrofertu. Podle něj proti sobě stojí Zavoral, který se opírá o analýzu Fakulty sociálních věd UK a stanovisko Rady Českého rozhlasu a na druhé straně investigativní novinář Janek Kroupa, za kterým stojí kolegové novináři. Holec se nijak nepodivuje nad tím, že každá analýza přináší jiný expertní závěr. „Dejte dohromady tři experty a máte tři, možná i čtyři suverénní expertní názory. Navíc jde o specifický žánr připomínající chemii: i investigativní novináři pracují metodou pokusu – omylu podobně jako kdysi chemik Miroslav Kalousek na financích,“ uvádí a dodává, že svět žurnalistiky ve své podstatě znamená svět pravdivých odhalení, ale také velkých omylů. 

„Nakonec jsme jen lidi, i když se často rádi stavíme nad ně,“ podotýká a připomíná fatální, omylnou tehdejší reportáž Janka Kroupy na TV Nova, která poslala do vazby několik nevinných lidí. „Byl podzim 2006 a Kroupa se nechal obelhat architektem Markem Řičářem o údajném dotačním podvodu v Budišově, o němž do té doby nikdo nikdy neslyšel. Kroupa tehdy poslal do terénu reportéra, který natočil Řičářovy lži, načež šlo okamžitě do vazby několik vysoce postavených lidí včetně Jourové a tehdejšího starosty Budišova Péti,“ líčí Holec a podotýká, že zločincem by nakonec sám Řičář. Podle něj závěr byla jedna velká blamáž a zvláštní ironie. Jourová vysoudila odškodné a Kroupa dostal cenu pro mladé novináře. „Ano, dnes to vypadá jako černý humor bratrů Coenů, něco jako české Fargo bez mrtvol. V jeho duchu proto jen řekněme, že díky Kroupovi Jourová aspoň získala silný příběh pro svůj politický comeback. Něco takového by jí nezajistil ani sebelepší píárista,“ myslí si Holec a připomíná, že podobné omyly, samozřejmě bez vazby pro nevinné, se v investigativní žurnalistice  mohou stát.  

Na celé kauze je ovšem zarážející Kroupova absolutní neochota uznat jakoukoliv vlastní chybu. „A stejně tak i jeho trapné vymlouvání, i když ho doslova usvědčuje vlastní reportáž i slova policie, že do vazby poslala nevinné lidi na jejím základě. Tohle není názorová konzistence, jak říkají politici; tohle už je obyčejná umanutost a nebezpečné přesvědčení o vlastní neomylnosti,“ komentuje Holec a vztahuje historii k současnému dění. Podle něj ani dnes Kroupa nepřipouští ani zrnko vlastní chyby a zpochybňuje univerzitní analýzu a hierarchickou strukturu ČRo. „V podstatě říká, že nic z toho nerespektuje a že ho prostě máme nechat dělat jeho práci, protože on se neplete,“ píše Holec a připomíná neochotu kriticky nahlédnout na svoji práci k rentgenovému laborantovi. Podle něj je to stejně nebezpečné pro novináře, jako kdyby se lékař spolehl místo rentgenu jen na svůj hmatový talent.

Holec závěrem připomíná, že nejde jen o Kroupu, Budišov nebo Agrofert. Problém vidí v narůstající nedůvěře veřejnosti k médiím. Připomíná české průzkumy, které dokládají, že veřejnost často věří více uklízečkám než zástupcům médií. „Důvodů je jistě víc – od exploze nových médií plných ‚alternativních faktů‘ až po naši názorovou stádnost, která existuje, i když si ji neradi připouštíme, a raději se maskujeme objektivitou,“ myslí si a znovu připomíná nebezpečný, byť častý pocit neomylnosti a neochoty uznat chybu. My se místo nápravy schováváme za svobodu slova.