Magazín Reportér prý hovořil s jeho někdejším přítelem a kolegou. Získané informace dal dohromady s dokumenty StB i údaji o penězích, které Babišovi poslala švýcarská banka Vontobel. Kmenta se v kontextu s tím vrací do úterý 4. prosince 2018, kdy byl premiér na oficiální návštěvě Maroka.

Kromě setkání na nejvyšší úrovni se zajel prý podívat i do míst, kde kdysi od roku 1985 pracoval. Připomněl, jak si v hlavním městě Rabatu stoupl před budovu bývalého obchodního oddělení československé ambasády a novinářům, kteří jej v Maroku doprovázeli, líčil: „Přímo tady v tomhle domě, ve třetím patře, jsem bydlel. A v prvním patře jsem měl kancelář.“

Zde Babiš pracoval v letech 1985 až 1991 jako obchodní delegát československého státu, vyslaný podnikem zahraničního obchodu Petrimex. „Tyto státní podniky známé pod zkratkou PZO měly za komunistického Československa monopol na obchody s cizinou včetně zemí mimo sovětský blok,“ upřesnil Kmenta.

V této africké zemi měl prý plat kolem 600 dolarů a 300 dával bokem na to, aby si u Bratislavy v Devínské Nové Vsi postavil dům. 

Některé vzpomínky ale Babišovy aktivity v Maroku líčí jinak. Jejich autorem je někdejší Babišův rodinný přítel a obchodní partner Lubomír Šidala, také bývalý pracovník Petrimexu. „V Maroku působil ve stejné době jako Babiš. Byl tam dokonce ředitelem československo-marocké majetkové účasti v joint venture s firmou Sima,“ přiblížil novinář s tím, že se vídali i v soukromí.

„Byli si tak blízcí, že si později navzájem podepsali zplnomocnění k zastupování v soukromých podnikatelských aktivitách,“ dodává Kmenta. Podle Šidaly si však pracovníci podniků zahraničního obchodu přivydělávali tím, že si v cizině domlouvali také vlastní, soukromý byznys.

Že by Babiš zbohatl jen na tom, že si dával stranou 300 dolarů měsíčně z platu, je prý podle Šidaly pohádka pro veřejnost.

Šidala kromě jiného zmínil, že Babiš byl velmi šetřivý. Když na přelomu roku 1989 až 1990 odjeli společně do Lichtenštejnska, ubytovali se v hotelu ve Vaduzu nedaleko banky, kterou potřebovali navštívit. Zde si objednali v hotelové restauraci lahev vína. Pak prý přišlo na placení a Babiš řekl, že on si zaplatí jen jídlo. „Tak jsem mu řekl: Ty kokot jeden, se neboj, já to zaplatím i za tebe,“ zavzpomínal Šidala na jeho spořivost.

A vzpomněl i na hádku kvůli kaštanům máčeným v čokoládě, které si Babiš kupoval u obchodníka na Bahnhofstrasse. Babiš si jich poručil pět, a než mu je prodejce zabalil, snědl mu další tři čokoládové pochoutky. Prodejce jej nastvaně okřikl s tím, že zaplatí za pět, a sní jich deset. Což Babiše vytočilo. „Co to kecáte. Jen jsem ochutnal, jestli je mám koupit,“ bránil se Babiš. „Bylo to trapné. Hádka, lidi koukali. Tak jsem vyndal deset franků a zaplatil za něj,“ řekl Šidala, čímž Kmentu velmi pobavil.

Poté se Kmenta vrátil ještě k vysvětlení, co vlastně spolu Šidala a Babiš dělali ve zmíněné bance v Lichtenštejnsku. Byli prý uložit peníze. „Půlka byla mých, půlka jeho. Byly to peníze z byznysu, který jsme dělali v Maroku,“ odpověděl Šidala na Kmentovu otázku, o jaké peníze šlo.

Původní text ZDE.