Základní otázka: Potřebujeme vůbec nějaké vojenské letouny? Nedá se to, co dělají, nahradit nějak jinak?

„Nemáme ani zaoceánských přístavů, ani zaoceánských lodí. Vzduch je naše moře!“ Tato slova, mylně připisovaná Tomáši Masarykovi, pronesl v roce 1929 při nástupu do funkce Jan Bervida, nový šéf odboru civilního letectví.

Z tohoto pohledu jsou odpovědi na první i druhou otázku jednoznačné. Ano, ČR jako suverénní stát potřebuje vlastní vojenské letouny, stejně jako potřebuje armádu, jejíž nedílnou součástí je i vojenské letectvo. A ne, vojenské letouny nelze z mnoha různých důvodů nijak nahradit. Zejména u vnitrozemského státu s velmi hustým leteckým provozem, jakým je ČR, mají vojenská letadla, obrana vzdušného prostoru a jeho vojenské využití stejný význam, jaký mají válečné lodě, vojenské námořnictvo a ochrana námořních dopravních cest pro státy, jejichž hranice tvoří mořské pobřeží.

Zákon 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, v Hlavě III Úkoly ozbrojených sil, § 9, odstavec 1 jednoznačně stanovuje: „Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení.“ Aby armáda mohla plnit tento úkol, je povinna disponovat také schopností chránit suverenitu vzdušného prostoru ČR jak v míru, tak v případě války. Ve smyslu znění článku 3 Severoatlantické smlouvy by měla být schopna zabránit jeho využití k napadení území ČR i území našich spojenců. Vzdušný prostor je totiž plnohodnotnou součástí suverénního státního území a jeho používání cizími letadly by mělo být možné jen se souhlasem územního suveréna.

Za horní hranici vzdušného prostoru státu se obvykle považuje výška 100, případně 110 km. Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, definuje vzdušný prostor České republiky v ustanovení § 2 odst. 6 poněkud odlišně – jako prostor nad územím České republiky do výšky, kterou lze využít pro letecký provoz. Vojenské letectvo ČR zajišťuje ochranu vzdušného prostoru do výšky cca 12 km, kde probíhá absolutní většina běžného leteckého provozu stíhacími letouny a výšky do cca 20 km jsou pokryty nově nakoupenými izraelskými raketovými systémy protivzdušné obrany.

Nad tuto výšku není ČR schopna suverenitu svého vzdušného prostoru zajistit, protože nedisponuje prostředky, které by to umožňovaly. Sdělení na internetové stránce Velitelství vzdušných sil AČR, „Vzdušné síly Armády České republiky zabezpečují suverenitu, obranyschopnost a územní celistvost České republiky a jejího vzdušného prostoru,“ tak do značné míry postrádá logiku. Letecké síly ČR prostě nejsou schopny v případě vnějšího napadení, dokonce ani s podporou spojenců, zajistit komplexní obranu vzdušného prostoru ČR. Což je nepochybně jejich základní úloha, pro niž byly zřízeny a jsou více než bohatě finančně dotovány.

Úkoly vojenských letadel suverénních zemí jsou samozřejmě daleko širší, než „jen“ obrana vzdušného prostoru. Jsou také daleko různorodější a některé z nich je i AČR schopna v mírových podmínkách do jisté míry plnit. Zabezpečuje například službu pátrání a záchrany (SAR), určenou k vyhledání a pomoci posádkám letounů v nouzi, jejíž zajišťování je závazné pro všechny členské státy ICAO (Mezinárodní organizace pro civilní letectví), dále leteckou záchrannou službu, lety ve prospěch Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), přepravu ústavních a vládních činitelů a její letecké síly jsou také součástí integrovaného záchranného systému (IZS) pro pomoc při katastrofách a živelních pohromách. Zajišťují také přepravu humanitární a jiné pomoci do oblastí postižených katastrofami nebo jako v případě koní Převalského, přepravovaných letouny CASA C-295M ze Zoo Praha do Mongolska, pomáhají zachránit v přírodě žijící populace divokých zvířat.