V rozhovoru pro internetovou televizi DVTV prozradila, že ji v Indii unavují všudypřítomné motorky, protože tamní řidiči jednají podle práva silnějšího a chodci prý občas mají plné ruce práce s tím, aby motorkám stíhali uhýbat.

Ještě víc ji ale trápí, že do Indie v plné polní vtrhl konzum.

„Najednou tam vtrhl konzum. Tam ten konzum nebyl před třiceti lety. Tam nebyly obchody, tam nebyly ani auta, tam pořádně nešla elektřina, pořád vypadávala,“ popsala situaci v Indii okolo roku 1990 Jazairiová.

Situace se prý začala měnit v roce 1995, kdy Indie vstoupila do Světové obchodní organizace, otevřela se světu, do kterého vyvážela své zboží, ale současně dovolila světu, aby ji zásoboval svým zbožím. Indie je z tohoto hlediska obrovským trhem s 1,3 miliardou obyvatel. „My jsme také součástí globalizovaného světa, také vidíme, co se u nás stalo a já nevím, jestli je tak fantastická výhoda, že si můžeme kupovat, kupovat a kupovat, pokud na to máme, teda,“ dodala jedním dechem.

• Celý rozhovor naleznete zde

Pokud jde o boj s covidem v Indii, Jazairiová prozradila, ža statisícům Indů uškodilo, že se všechno dávalo jen za peníze. I kyslík pro nemocné. „Všechno bylo za peníze. Půl milionu mrtvých. V Indii je obecně výborná péče, pokud teda platíte. Indie vyrábí skvělé léky, je třetí na světě. Ale nebyl kyslík, takže se stalo, že rodiny prodaly všechno, co měly, aby zachránily život tatínkovi,“ prozradila novinářka.

To, že střední třída v Indii zbohatla, je podle novinářky v pořádku, ale část obyvatel z globalizace nemá užitek. Ostatně stejně jako v Česku.

„Indie se mění v jedno velké smetiště. Není tam žádná čistá voda. A já vlastně vůbec nevím, jestli je toto pokrok. A já vlastně vůbec nevím, jestli je ten stálý pokrok něco pozitivního. Indie je špinavá, slumy rostou, je tam obrovská bída, děti chodí víc do školy, to ano, ale nevýhody globalizace jsou pro tu zemi zatěžující. Např. tam přicházejí velké zahraniční společnosti a dělají si tam, co chtějí, což znamená, že mizí kusy lesa a přírody, kde žijí původní obyvatelé,“ upozornila Jazairiová.

Lidé v Indii, ale i v Česku by měli podle novinářky vyrobit jen tolik, kolik potřebují sami pro sebe a ne víc. „Já nevím, jestli jeden člověk potřebuje 20 až 30 triček. My teď chceme, aby se udržela naše příroda, aby se udržel čistý vzduch, aby se udržela orná půda, aby se udržela příroda. Já věřím v určitý typ pokroku, ale pokrok nutně neznamená konzum,“ upozornila s tím, že pokrok vidí v udržitelnosti přírodního bohatství. „Lidé mohou žít, aniž by plýtvali se vším,“ dodala.