Ve Čtyřech dohodách mluví herec Jaroslav Dušek o tom, jak začala lidská hra, vznikla iluze oddělenosti, díky „závoji“ májá nebo jak říkají indiáni mitoté. Je ta mitoté teď opravdu hustá, že jsme těsně před úsvitem? A povedlo se to, nepřehnalo se to trochu s tou hustotou?

„Jsme velmi dlouho těsně před úsvitem. Existuje kniha Zelator, to je kniha už letitá. A tam ten starý alchymista sedí, pije kávu a slyší zvuk aut, jak jezdí po autostrádě. A říká: Slyšíte, to je zvuk odlivu civilizace. Takto už bylo komentováno, když se objevilo auto nebo telefon. Martin Heidegger to nepřivítal jako dobrý vynález. Bylo to vítáno ze všech stran, všichni to opěvovali, ale Heidegger řekl: Tyto vynálezy zruší přirozený pocit vzdálenosti a blízkosti. Zmizí ten přirozený prostor, ve kterém my, jako bytosti v tom fyzickém těle existujeme, hapticky, hmatově. Ten prostor se úplně změní. On to viděl dopředu. Stejně jako Sokrates viděl dopředu některé věci, prorokoval je. My jsme v takové situaci, kdy ten odliv, ten úsvit, trvá dlouho z pohledu našeho života lidského – krátkého. Je to takové vleklé, protože o tom už čteme dlouho, že už je to na spadnutí a už to bude, už bude pátá dimenze a už se to prostě stane,“ poznamenal Dušek.

„A ono se to opravdu zřejmě děje. Vypadá to, že to probíhá, že se víc a víc manifestuje duchovní svět do tohoto prostoru. Víc a víc lidí má zvláštní zážitky nějakých setkání s někým, kdo se jim zjevuje a zase mizí. Víc a víc jsme uvědomováni, že ta představa našeho prostoru a času je jenom jednou z možných představ,“ dodal Dušek.

Řeč byla i o vztahu rodičů a dětí. „Rodiče často nechápou, že když nedají důvěru dítěti, sami sobě, tak ona se neprojeví. To dítě se klidně zkazí, stane se nejistým člověkem. Protože není podporována jeho síla. A ono se trápí, chodí k psychiatrovi. Pro ten systém je to perfektní klient. Bude nemocný, určitě bude brát léky, antidepresiva. A rozehraje se hra, kdy vytvoříš závislou bytost v systému. Ten systém, co ti má pomáhat, tě vlastně jen buzeruje, on tě kontroluje, pořád ti dává pokuty. Ale za co? On to má kontrolovat, on tam má dělat ten pořádek, on je přece ten odborník. A tebe, občana, tady začne pranýřovat, že jsi nedodržel nějaký termín, o kterém jsi ani nevěděl, že je závazný. A místo toho, aby ti někdo laskavě řekl: Tam jste přes termín, víte o tom? Místo toho přichází: Pokuta! Protože to je vaše povinnost,“ zmínil Dušek.

„A dokud budeme jako ti oslové, zaražené, zamrzlé děti, tak budeme říkat: Aha, se omlouvám, tak kolik mám doplatit? Nebo konečně řekneme: To je vaše práce přece! Vždyť vy jste pořád placení z našich peněz, abyste tam měli přehled a pořádek. Tak ho dělejte, udržujte. A neobviňujte nás ze svých chyb. Z toho, co vy jste měli udělat. My všichni budeme rádi spolupracovat na něčem smysluplném. Ale jestli je vaše práce v tom, že nás budete dozorovat, buzerovat, kontrolovat, nařizovat, omezovat, tak jděte do háje. Pak nehrajeme na společném hřišti. Vy z nás máte loutky, které vás mají poslouchat, ale to je mýlka. My jsme suverénní bytosti. Jenomže teď je ta doba, kdy my to opouštíme. A teď je to ohromně zajímavé pozorovat. Protože část lidí to cítí a je jim to jasné. A část lidí pracuje tímto způsobem, pěstují zdraví svých dětí. Vědí, že jsou ti první, kdo pro to musí něco udělat,“ uvedl Dušek.

A co Dušek míní o sociálních sítích? „Jsou dvě strany facebooků a internetů. Ta jedna strana je ta manipulativní, ta, co tě ovládá, ta, co tě do té sítě vplétá. A druhá je ta, která ti umožňuje si uvědomit to rychlé spojení energií lidí. A ono se to snaží ty lidi zatahovat do nízkých energií. Vztek, hněv, agrese, boj, souboj, zabití. Je tam snaha to pořád tlačit. Ale vedle toho jsou lidé, kteří to používají na něco jiného: podpora, sounáležitost, jdeme spolu. Světelné peníze, ne ty pokleslé peníze. A to je ta doba, kdy to můžeme zakoušet a díky těm zvláštním situacím to můžeme vidět,“ řekl Dušek.

Stará parta podle něj odchází. „Když vidíš osmdesátileté prezidenty, kteří se někde motají a nevědí, kde jsou, tak asi chápeš, že to nebude ten, kdo to řídí. A můžeme si klást otázku, kdy se nám představí ti, kdo to prolobbovávají a řídí? Proč ta úzká skupina lidí, těch majitelů světa, proč se nedomluví na jiné variantě? Proč neudělají veselý svět? Proč chtějí mít ten svět zbraní a bojů a soubojů a já nevím zabíjení a strachu a obav. Mají z toho fakt radost? Opravdu je to ještě baví? A tito lidé se také mění, nemohou se neměnit. A také vymírají. Teď jsme svědky zvláštního probublávání nového světa. Ten starý se snaží ještě zachrchlat, ale je to labutí píseň. Je to škubání mrtvoly. Ona ještě kope z posledních sil, ale odchází. Není už tady pro ni energetická podpora,“ dodal Dušek.

„Na nás na každém je teď to, jaký svět tvoříme. To, co teď tvoříme, se nám bude ukazovat. A proto ta parta, zapšklá, vyčpělá, zastaralá, se snaží pořád lidi vtahovat do toho problému, aby je odvedla od skutečné tvorby, kterou zná každé dítě,“ zmínil.