Držení chemických zbraní prý deklarovalo do současnosti osm smluvních států Úmluvy o zákazu chemických zbraní, tedy Albánie, Indie, Irák, Jižní Korea, Libye, Ruská federace, Spojené státy americké a Sýrie. Kromě USA podle Středy všechny státy své chemické zbraně již zničily. „USA jich ještě vlastní přes 2 000 tun, jejich úplné zničení předpokládají v roce 2023,“ upřesnil.

Poměrně složité je podle odborníka o novičoku A-234, kterým byli exagent Skripal a jeho dcera otráveni, říci něco určitého. O této látce prý neposkytuje žádné informace ani kniha Vila Mirzajanova „Státní tajemství: Zasvěcená kronika ruského programu chemických zbraní“, která vyšla v USA před deseti lety. „Z té se dnes především vychází pro určení dané konkrétní látky. Mirzajanov se však věnuje jen látkám A-230 a A-232,“ uvedl v rozhovoru pro Právo zveřejněném serverem Novinky.cz.

Jenže řada odborníků pro jeho neurčitost o použití A-234 pochybuje. Výsledky analýzy vzorků získaných z okolního prostředí a především z krve Skripalových, provedené v britské laboratoři Porton Down a následně potvrzené laboratořemi Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), podle jejich zpráv ukázaly, že byla použita látka ze skupiny novičoků, řekl Středa. „Vzorec této látky však nebyl uveřejněn, podléhá utajení,“ vysvětloval.

Nejvíce na případu Středu zarazilo, když sledoval, jak po pěti nedělích od útoku chtějí britské úřady odmořovat na místě v Salisbury látku, která je podle Mirzajanova velmi nestálá. „Nabyl jsem dojmu, že tohle už je jen divadlo pro veřejnost – všechno to odstraňování laviček, vytrhávání dlažby atd.,“ míní Středa, který také poukázal na to, že odborníci upozorňují, že kdyby byl tento vysoce účinný jed nasazen, museli by být Skripalovi otráveni smrtelně.

A nesedí mu ani způsob vyšetřování a neustále měněné britské zprávy o způsobu nasazení jedu. „Jednou v autě, pak v kosmetice, v pohance, na klice od dveří. Je mi nepochopitelné, že zkoumání místa otravy probíhalo tak dlouho,“ podivuje se odborník, který je přesvědčen o tom, že takové testování lze provést během jediného dne. Pozastavuje se mimo jiné i nad tím, že na rozdíl od kauzy ruského exagenta Litviněnka nebyly fotografie Skripalů publikovány okamžitě po otravě. „I jedno jediné foto by mohlo otravu potvrdit. A-234 jako nervově paralytická látka totiž působí na oči: zornice se po otravě zúží tak, že jsou malé jako špendlíky,“ dodal.

Britská strana prý ale o podobném symptomu nikdy ani nemluvila. „Navíc – pamatujete si na ten záběr, kde jsou na místě v akci chemičtí experti v izolačních ochranných prostředcích, a dokonce s dýchacími přístroji, zatímco o kousek dál stojí zcela nechráněný policista? Anebo si vezměte tu bytelnou britskou policistku, která postávala jen pár dní po otravě se svou kolegyní u dveří Skripalova domu, na jejichž kliku měl být údajně nanesen A-234. I ony byly zcela nechráněné. V prostředí kontaminovaném zvlášť silným smrtelným jedem!“ zdůraznil.

To ale není vše, co Středovi není jasné, další zádrhel vidí v tom, že odborníci z OPCW sdělili, že látka, kterou byli Skripalovi otráveni, je opravdu novičok. Podle jejich zjištění byla ta látka „velmi čistá“. Jenže podle již zmíněného chemika Rinka právě údaje OPCW o tom, že byl použit toxický, chemicky vysoce čistý materiál, dokazují, že to nebyl novičok A-234, říká Středa.

„Byla-li v Salisbury podle zprávy laboratoří OPCW nalezena čistá látka, tak to není A-234. Pokud je, měli by odborníci naopak najít produkty hydrolýzy novičoku, rozhodně ne čistou látku,“ je si jistý. Pokud by prý byla gelovitou substancí, kterou Britové údajně u Skripala na klice dveří našli, čistá látka A-234, neušli by podle Rinka Skripalovi od těch dveří ani 50 metrů a okamžitě by na místě zemřeli. „Rink sám soudí, že otrava, jak byla popsána v médiích, mohla ve skutečnosti nastat působením fentanylu,“ uvedl Středa.

Celý rozhovor ZDE.

Politici v Česku hovoří tak, že u nás probíhala pouze mikrosyntéza A-230, nikoli jeho výroba. Středa proto upřesnil, jaký je vlastně rozdíl mezi výrobou a mikrosyntézou. „Protože je řeč o skupině bojových chemických látek, je třeba vycházet z definic podle závazného předpisu. A tím je úmluva. Ta definuje tři pojmy: výroba, zpracování a spotřeba. Nikde v textu úmluvy není pojem ‚mikrosyntéza‘. Takže rozdíl mezi výrobou a mikrosyntézou neexistuje. Vždy je to výroba,“ zdůraznil.

V Británii, ve Francii, v Nizozemsku, ve Švédsku a Kanadě, uvedl Středa, podle kterého je dnes asi řada států, které mají vojenské laboratoře, v nichž by se dal novičok vyrobit. „Celkově britské tvrzení, že novičok mohlo v Salisbury použít jen Rusko, neodpovídá skutečnosti,“ uzavřel.