„Jestli se v létě začne projednávat návrh tzv. rekodifikace stavebního práva, je otázkou. Sešlo se k němu čtyři tisíce zásadních připomínek, a jak pravil Nejvyšší správní soud, tak to asi není úplně dobrý zákon, pokud se jich sejde takové množství,“ zapochybovala na úvod pořadu Kovářová o tom, zda bude mít tento zákon šanci na to, aby prošel parlamentním procesem.

Zdůraznila, že situace je komplikovaná především tím, že v návrhu tohoto stavebního zákona se praví, že systém stavebních úřadů už nebude v tzv. spojeném modelu státní správy, ale že přejde pod stát. Což znamená, že by došlo k přesunu více než třinácti tisíc úředníků na jiná místa a pod státní službu. „Tento stavební zákon je ‚kočkopes‘,“ podotkla Kovářová.

Zmínila, že zde již existuje model, který přinesla reforma veřejné správy, a svým způsobem by se to zrychlení, po němž se tak volá, dalo udělat jiným způsobem, který ministryně zmiňovala a vyčítala to současnému zákonu. „Například že chybí digitalizace, že jsou úředníci podjatí a nejsou dostatečně kvalifikovaní. Nebo že je tam velké množství dotčených orgánů,“ dala za příklad Kovářová.

„Jde však o věci, se kterými se dá něco dělat, a nemusíte kvůli tomu bourat systém spojeného modelu stavebních úřadů!“ myslí si Kovářová.

Rozhodně nesouhlasí s argumenty, že když by bylo vše pod jedním dozorem, jednou supervizí nějakého centrálního státního úřadu, který se má jmenovat Nejvyšší stavební úřad, zajistí to kvalifikovanost, rychlost a jednoduchost v rozhodování. „To, že přesunete úředníky z obecních úřadů pod stát, jejich kvalifikaci rozhodně zvýšit nemůže,“ je přesvědčena Kovářová.

Obcím podle Kovářové vadilo, že agenda se vždy řeší v daném území, což by stát jen těžko uřídil celé z centra. „Došlo pak k dohodě, že na obcích s rozšířenou působností stavební úřady zůstanou. Otázkou ale zůstává, jak to bude tam, kde se hodně staví, třeba v okolí Prahy a Brna, kde jsou stavební úřady na tzv. dvojkách. Pokud by se to přesunulo jenom pod tu obec s rozšířenou působností, tak si nedovedu představit, jak by to tam stíhali vyřizovat,“ kroutila hlavou Kovářová.

Varovala také před možným zneužitím a korupcí. „Také se říká, že pokud bude na vše jenom jedno razítko, tak o tom bude rozhodovat jeden člověk. Což umožňuje podhoubí korupce,“ upozornila politička.

„Soukromý zájem, který by ta ustanovení umožňovala, nemůže být nad zájmem veřejným!“ pokračovala Kovářová, podle které by cestou bylo prozkoumat počet dotčených orgánů, případně jej snížit. Ovšem památková péče by měla zůstat zachována a veřejný zájem životního prostředí také.

Kovářová považuje za správné, aby došlo například ke spojení územního rozhodnutí a stavebního povolení, do toho by však měla být zapojena ještě EIA (Environmental Impact Assessment), v rámci procesu EIA se posuzují vlivy plánovaných staveb a zařízení na veřejné zdraví a na životní prostředí.