„V Sýrii jsme svědky ruské hybridní politiky,“ míní Fištejn a vysvětluje, že Rusko zkrátka lže. „Typickým příkladem jsou poslední události kolem bombardování nemocnic. Zatímco Američané se omylem strefili do nemocnice, přiznali to a omluvili se a budou finančně oběti kompenzovat. Rusko, které podle místních zdrojů nemocnic ostřelovalo několik, to jednoduše popřelo,“ tvrdí Fištějn a dodává, že v tomto případě se jedná o „hybridní informační politiku“.

Ruskou hybridní politiku popisuje jako nesrozumitelný pohyb, který se může vydat mnoha směry. Vzniká tak něco, co „západní politik“ nedokáže pochopit ani sledovat. A tak se podle Fištejna projevuje Rusko v Sýrii.

Ruské tvrzení, že jim jde o potlačení Islámského státu, jelikož je mezi jeho bojovníky mnoho Rusů, Fištejn odmítá. „Je to falešná představa. To je právě jediná z možných představ, která absolutně nesedí,“ vysvětluje, že už jen proto, že v Rusku a Čečensku byly postaveny dvě největší mešity na světě, tak není možné, aby Rusové chtěli bojovat proti vlastním extremistům, kterým mimo jiné sami vydali pasy, aby mohli odcestovat do Sýrie.

Celý rozhovor zde

Rusko se tudíž Islámského státu nebojí. „Ale vědomě přiživuje takovou interpretaci na Západě,“ tvrdí Fištejn. Co však Rusko sleduje, na to odpověď nezná a jenom hádá. Putin se podle něj snaží zbavit se protiasadovské opozice, aby tak postavil USA před volbu. Buď podpoří Asada, nebo podpoří teroristy z Islámského státu. A Spojené státy nechtějí ani jednu možnost, tudíž Rusko vyhrává.

Přiznává však, že USA nad situací ztratily veškerou kontrolu a Rusko je „svým způsobem vždy o krok napřed.“ A to již od chvíle, kdy zasáhlo do situace ohledně chemických zbraní v Sýrii. Tehdy místo vojenského zásahu USA jen Asad odevzdal nějaké chemické zbraně. Ty jsou však na syrském území dodnes.

Zároveň připomíná, že ač Rusové odmítají účast pozemních jednotek v bojích o Sýrii, na jejich vojenských základnách je v současnosti dost námořních pěšáků na to, aby „ubránily samotné základny a možná i Damašek“. Rusové však podle něj mají možnost se kdykoliv zvednout, odejít a říct, že dosáhli svého. To jim právě umožňuje skutečnost, že nikdo neví, čeho doopravdy dosáhnout chtějí.