„Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty,“ uvedl na adresu signatářů stížnosti jeden z autorů prohlášení Jaroslav Čvančara. Jemu, stejně jako jeho kolegům Vlastislavu Janíkovi a Vojtěchu Šustekovi, vadí prohlubující se morální dekadence české společnosti i Evropské unie. Trojici badatelů a autorů prohlášení se navíc útok na Duku příčí i proto, že si tito vesměs anonymní stěžovatelé, které nazývají pokrytci a neomarxisty, pustili do člověka, který byl za své protikomunistické názory vězněn v 80. letech v nechvalně proslulé věznici na Borech.

Kompletní prohlášení

Stanovisko badatelů v oblasti historie protinacistického odboje Jaroslava Čvančary, Vlastislava Janíka, Vojtěcha Šusteka.

Čím dál častěji jsme svědky zneklidňujících slovních i písemných projevů, nacházejících reálný odraz v extrémním chování jednotlivců i skupin multikulturního a náboženského volnomyšlenkářství. Údajně stočlenná skupina osob, které až na výjimky nezveřejnily svá jména, v dopise do Vatikánu žaluje papeži Františkovi na pražského arcibiskupa Dominika Duku. Tito aktivisté, vydávající se za katolické laické věřící, svým dopisem vyjadřují touhu po „revoluci lásky a něžnosti“, a vyslovují obavy o směřování zdejší katolické církve. Vyzývají papeže Františka, aby neprodlužoval mandát pražskému arcibiskupovi kardinálu Dominiku Dukovi. Kardinálovi vytýkají jeho údajný příklon k nacionalismu, ke krajní pravici a jednoznačné odmítání solidarity s uprchlíky. V této souvislosti se hovoří o „hnědnutí“ katolické církve pod jeho vedením. Nechceme v žádném případě kvůli pouhé bouři ve sklenici vody sáhodlouze polemizovat. Ale prohlašujeme, že podobná vyjádření chápeme jako jeden z dokladů společenské, politické a mravní dekadence. Primas český kardinál Dominik Duka pro nás představuje člověka nejen s otevřenou myslí i srdcem a muže se smyslem pro spravedlnost. Za všechny jeho činy připomeňme pravidelné zádušní mše v katedrále sv. Víta na Hradčanech za 294 zavražděných československých vlastenců, které ve dnech 24. října roku 1942, 26. ledna roku 1943 a 3. února roku 1944 zavraždili Němci v koncentračním táboře Mauthausen za jejich pomoc poskytnutou vojákům československé zahraniční armády, kteří na přelomu 1941/42 přišli do okupované vlasti jako parašutisté. Vážíme si arcibiskupovy modlitby za sedm parašutistů, padlých v boji s gestapem 18. června 1942 v chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Otec arcibiskup Duka se za padlé hrdiny pomodlil o půlnoci na 18. června 2017 na rohu Václavské a Resslovy ulice, a nám všem tehdy přítomným připomněl krátkým projevem vlastenecké ideály těchto sedmi vojáků i jejich spolupracovníků. Stejně tak se pan kardinál pravidelně zúčastňuje pietních slavností v obci Senice u Poděbrad k uctění památky vojáků z paraskupiny Silver A a jejich povražděných spolupracovníků. Velkým povzbuzením pro pozůstalé po obětech vražd byla také arcibiskupova bohoslužba, slova a modlitba za jejich povražděné rodiče v kapli někdejšího vyhlazovacího tábora Mauthausen v roce 2012. Víme, že kardinál Duka je prozápadní a proevropský – nikoli však v duchu slepé servilnosti dekadentním elitám, ale je ve svých postojích věrný základům naší civilizace. Tedy nikoli ve smyslu nějakého „hnědnutí“, jak se uvádí, ale v lásce ke své vlasti a evropské civilizaci. Není od věci připomenout, že kardinál Duka je synem zbrojíře 311. čs. bombardovací perutě RAF ve Velké Británii, jenž byl Gottwaldovým režimem v 50. letech, spolu s dalšími vojáky československých perutí RAF, žalářován. Sám kardinál Duka byl v roce 1970 vysvěcen na kněze kardinálem Štěpánem Trochtou (bývalým vězněm vyhlazovacího tábora Mauthausen). Podle našeho názoru západní společnost hloupne dlouholetým blahobytem a příliš samozřejmou svobodou. Současná západní Evropa nevzkvétá! A naopak, zdá se, že přijetím neomarxistických bludů končí ve chtěném chaosu. Někteří vyznavači těchto ideí nás nabádají, abychom poraženecky přihlíželi procesu ničení Evropy a jejímu obětování afroislámským kulturně-genetickým „obohacovačům“. Chápeme, že v této situaci se více než jindy rojí nejrůznější oikofobové, pro něž pojem vlast je naprosto cizí. Některým z nich vadí, když se Evropané cítí být vlastenci. Ty, kteří chtějí být Němci v Německu, Francouzi ve Francii, Čechy v českých zemích, nazývají „nahnědlými xenofoby.“ Vše se děje za pokryteckého zneužívání slovníku o lidských právech. Slušné lidi obviňují z agresivního nacionalismu, nálepkují je jako fašisty, rasisty, xenofoby, apod. V dopise do Vatikánu tato skupina, vydávající se za katolické laiky, neuvádí žádné věcně pravdivé argumenty. Nehorázně však denunciují kardinála Dominika Duku – pro nás výjimečného člověka, jenž své etické zásady a křesťanské přesvědčení nikdy neopustil. Z mravních postojů neustoupil ani v době, kdy byl sám vystaven pronásledování, ani začátkem 80. let, kdy jej komunisté uvěznili ve věznici Plzeň-Bory.

Co říci na adresu autorů denunciačního dopisu? Použijme citát bývalého britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, jenž pravil: „Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty.“

Jaroslav Čvančara, Vlastislav Janík, Vojtěch Šustek