Ten v úvodním krátkém projevu uvedl, že je rád, že „v této složité době máme v čele našeho státu Miloše Zemana“.

Harmonická Harmonie

A pak již promluvil prezident: „Vážený pane hejtmane, vážený pane starosto, pokud jste si toho nevšimli, já jsem také důchodce. Deset let jsem žil v malém venkovském městysi, nikoliv městečku, takže byl jsem takzvaný single. Teď tam otevřeli – v Novém Veselí na Vysočině – Dům spokojeného stáří a já si myslím, že v těchto domovech můžeme prožít opravdu spokojené stáří, kterému se někdy říká podzim života. A já sám pokládám – ne kvůli svém věku, to už od dětství – podzim za nejkrásnější roční dobu. Květy jsou krásné, ale květy vás nenasytí. Nasytí nás plody a každý z nás k podzimu svého života se ohlíží za těmi plody a prakticky každý z nás je nachází. Ohlíží se za prací, kterou v životě udělal. Říká se, že člověk má zplodit dítě, postavit dům, zasadit strom a myslím si, že každý z nás na své zahrádce něco zasadil – ať už strom nebo cokoliv jiného. Někdo zase napíše knihu, učí děti, vyrábí užitečné výrobky. To už je celkem jedno, ale je za čím se ohlédnout, a proto podzim života je pro mne nejkrásnější. A je nejkrásnější i proto, že už můžeme odpočívat a dokonce z toho odpočinku se těšit, těšit se ze vzpomínek a těšit se s přáteli a známými, které si v těchto domovech určitě všichni najdete, těšit se, paní ředitelko, z dobrého jídla. Já jsem si dokonce prostudoval, jaký je jídelníček v tomto domově. Ale to je jenom část lidí, ta zbývající část je tamhle, stojí. Ještě stojí. Jednak proto, že jinde není místo, a také proto, že jsou mladí a nebolí je jako nás nohy. A jim bych chtěl zvláště poděkovat, protože vykonávají mizerně placenou práci z radosti k lidem, z radosti ke klientům. Ale ze samé radosti se také nedá žít. Proto mne velice potěšilo dnešní sdělení pana hejtmana, že jejich platy, byť nadále zůstanou nízké, budou zvýšeny o sedm procent. Byly, dokonce.“ (Opravil se prezident po upozornění hejtmanem.)

„Takže byly. To je lepší, než slib. Slib se nemusí dařit plnit, ale když řekneme, že už se to stalo, tak je to radostné a za to bych ti chtěl, Václave, poděkovat,“ obrátil se na hejtmana Šlajse, „protože krásných řečí se člověk nenají. A těch sedm procent pro lidi, kteří dělají za jedny z nejnižších mezd v národním hospodářství, už bude vidět. Takže i jim patří poděkování. Pane starosto, chovejte se k paní ředitelce s úctou, protože Domov Harmonie je největší zaměstnavatel v Mirošově a kdyby náhodou byl v potížích, tak vám vzroste nezaměstnanost a už vás nebudou volit. A kromě toho bych vám chtěl poděkovat za to, že se našly prostředky, uvolněné na převod zámku do budoucího hotelového zřízení, alespoň tak to investor za těch sto milionů má v úmyslu, a tím pádem Mirošov bude známý nejen tím, že je zde Domov Harmonie, ale že je v něm další krásné zařízení. Takže bych vám závěrem popřál harmonii...“