Ministr zdravotnictví Jan Blatný v rozhovoru pro Právo mj. uvedl, že i po vakcíně bude normální, že každodenní život dozná trvalých změn, a stejně jako po 11. září se i nyní nastaví nová norma. Nyní se takto prý změní cestování a přístup ke zdraví. Máme to chápat tak, že někteří by rádi náš život spoutali restrikcemi nějak natrvalo? Souhlasíte, že náš život skutečně po covidu v jistých ohledech bude jiný než před ním? O co konkrétně možná přijdeme? Současná omezení dusí nejen podnikatele, ale také třeba děti. Hovoří se o problémech ve vzdělávání, dětem ubližuje i absence kolektivu. Zaděláváme si u nejmladší generace na závažný problém?

Je milé vidět, že pan ministr Blatný je prvním českým politikem, který začíná uvažovat do budoucnosti. Doposud jsme slyšeli od premiéra opakovaně jen to, že se chce vrátit někam do normálního stavu. To svědčí o jeho velmi omezeném intelektuálním obzoru. Je přece očividné, že se nikdy nevrátíme do stavu v prosinci 2020. S infekcí v dramatické podobě budeme zápasit ještě několik let. Je komické, když vláda připravuje různá opatření na příští tři měsíce. Musíme se připravit na to, že různá omezení budou trvat roky. Při počtu nakažených lidí se objeví ještě celá řada mnohem nebezpečnějších mutací. Namísto lockdownu musíme najít způsob, jak s rizikem infekce žít.

Příštích sedmdesát let budeme s překvapením zjišťovat, jaké důsledky má současná infekce. Generace dětí, které již nyní prožily rok domácího vězení, bude poznamenaná na celý život. A to ještě nejsme za vodou. Musíme najít způsob, jak zajistit, aby školy mohly bezpečně fungovat. Nejen kvůli současné infekci, ale i kvůli budoucím rizikům, o kterých zatím ani nevíme. V některých zemích již probíhá výzkum, jak dosáhnout infekčně bezpečnějšího prostředí třeba ve školách. Zcela jistě má na šíření jakékoli respirační infekce vliv teplota a proudění vzduchu. Možná kdyby v každé třídě byla umístěna zdokonalená pračka vzduchu, řekněme doplněná o nějaké další prvky jako čištění vzduchu ionizací a UV zářením, kdyby byl teplotní gradient vzduchu ve třídě nastaven tak, aby vydechnutý vzduch stoupal ke stropu, kde budou infekční částice zachyceny na ploše s elektrostatickým nábojem, možná kdybychom měli přesnější model vytápění a cirkulace vzduchu ve školní třídě, vytvořili bychom i do budoucnosti ve školách prostředí, ve kterém se nebude šířit nejenom současná infekce, ale ani chřipka. To by ale musely vláda a Parlament uvažovat do budoucna a zadat takový výzkumný úkol zaměřený na české školy. 

Vláda by už také neměla lhát, že se někam vrátíme. Naopak by měla vybízet, abychom se přizpůsobili novým podmínkám. Například program pro hotely slouží asi jenom k tomu, aby si premiér vylepšil bilanci Čapího hnízda. Je téměř jisté, že turistika bude významně zredukovaná ještě několik let. Nemá smysl zachraňovat všechny hotely, mnohé z nich příštích několik let nebudou potřeba. Mohly by se například předělat na byty. Když už si vláda myslí, že musí rozdávat dotace, když už tomu Parlament neumí zabránit, tak by místo dotace na prázdné hotelové lůžko měla existovat dotace na byt vytvořený v bývalém hotelu. Je také téměř jisté, že letecká osobní přeprava bude po mnoho let redukovaná, a letenky proto dramaticky podraží. Musíme si položit otázku, zda potřebujeme tak mnoho létat. Co když je omezení letecké přepravy prospěšné? Namísto podpory na zabetonování dosavadních a mnohdy neperspektivních podniků by měla vláda usnadnit jejich transformaci do podoby, která má budoucnost.

Je celá řada odvětví, ve kterých se infekce vůbec neprojevila. Některé obory dokonce prosperují. Patrně se nákupní zvyklosti trvale přesunou k internetovým obchodům. Měli bychom to vzít na vědomí a nepokoušet se o návrat do minulosti. Je také zřejmé, že vývoj nebude všude ve všech státech stejný. Potřebujeme naléhavě studii, jak by vypadala bezpečná česká vesnice, protože centrální regulace je příliš drahá. Možná že by nějaká lokální vesnická aplikace v mobilu dokázala poskytnout místní komunitě kapacity pro prevenci, kterých centrálně nelze dosáhnout. A nemusela by se na ně potom vztahovat centrální omezení. Všimněme si, že téměř všechno, co dělá vláda, příliš dobře nefunguje. A je to řádově dražší, než by bylo nutné. Přitom mnohdy soukromá iniciativa už na jaře dosáhla úžasných úspěchů. Měli bychom změnit poměr finančních prostředků investovaných do vakcinace ve prospěch investic do vývoje léků, pravděpodobně inhalačních. Měli bychom přemýšlet nad investicemi podporujícími přirozenou imunitu. Nevím, třeba by se ukázalo, že bezpečná vesnice potřebuje saunu. Mnohá z těchto opatření by možná v budoucnosti byla užitečná i v případě úplně jiných krizí.