Pane inženýre, na prvomájové demonstraci v Praze jste řekl, že hlavní cíl, o který by měli lidé nespokojení s vládou premiéra Fialy usilovat, je generální stávka, která by vládě jasně ukázala, že takto to dál nejde. Co by měli lidé požadovat?

Tak já jsem to uvedl ve třech veřejných vystoupeních, která jsem minulý týden měl. Dvě byla na CNN Prima NEWS. Tam byli trošku ti mí spoludiskutující z řad pravice i moderátor překvapeni. Myslím si, že by lidé měli usilovat především o svůj důstojný život, aby se s životní úrovní nehazardovalo. Protože tak jak to vláda dělá, tak směřuje k hospodářskému poklesu. To nebude stagnace, to bude prostě pokles. Není schopná bojovat proti inflaci a ty nástroje, alespoň v omezeném rozsahu, má. Neměla by být válkychtivá. To je další věc. Mám na mysli, aby se snažila působit na své spojence v EU a také v NATO, aby co nejrychleji byla ukončená válka na Ukrajině, aby skončilo mrhání lidskými životy, mrhání hodnotami. A ta válka má samozřejmě nepřímý vliv i na životní úroveň našich lidí.

V jakém směru konkrétně?

Ty různé spekulace, kdy se začneme odpojovat od ruského plynu a od ropy, jestli to bude za týden, nebo až na konci roku, zvyšují ceny těchto komodit, tedy energií, pohonných hmot. To jsou desítky procent, o které to narůstá. A narůstají a ještě budou narůstat také ceny potravin. Ukrajina je jednou z obilnic světa. Pokud se neurodí nebo nebude vyvezeno ukrajinské obilí a v Rusku nebude nějaká rekordní sklizeň pšenice, což se může při nějakém nepříznivém počasí stát, tak celé řadě afrických i asijských států hrozí hladomor a nám bezprostředně další navýšení cen potravin.
Jestliže potravinářská komora na základě velmi seriózního rozboru, který jsem viděl, říká, že může dojít k navýšení cen potravin o 25 procent meziročně, no tak já už ho tady vidím. Takže když vezmu všechny tyto vlivy, tak se domnívám, že je možné očekávat nárůst inflace v druhé polovině roku někde mezi 20–25 procenty. A při tom velmi mírném nárůstu nominálních mezd a nominálních důchodů je možné očekávat pokles životní úrovně, těch reálných příjmů obyvatelstva o nějakých 15 až 20 procent. To je velká hrozba, kterou by vláda měla mít v první řadě na mysli, než pokračovat v nějaké mírně dobrodružné politice.

Kromě toho tady máme přes 300 tisíc Ukrajinců. A bude jich tady ještě víc. Je potřeba je zapojit do školského, zdravotního i sociálního systému. To všechno stojí peníze a nějaké úsilí. Samozřejmě i bydlení pro Ukrajince. Pro 300 tisíc lidí to není legrace. Vláda blábolí o tom, že bude stavět tisíce a desetitisíce bytů. Není toho schopná ani pro vlastní občany, aby stavěla levné komunální byty. Nemá na to ani zákonodárný instrument, ani schopnosti, ani peníze. Takže tady bude v krátké době velké pnutí, protože je to prostě silná skupina lidí, která musí dostat práci a musí dostat také určitou péči. Protože když jsou tady, tak samozřejmě nemůžou strádat. To všechno ale stojí velké peníze. A nebude to těch 50 miliard, o kterých mluví Stanjura, bude to třeba dvojnásobek. A vláda by ty peníze měla požadovat od EU.

Když se vrátím k vámi zmíněné generální stávce, domníváte se, že k ní nakonec opravdu dojde, že se k něčemu takovému lidé odhodlají?

To záleží na nich. Pokud na sobě nechají dříví štípat… Odborářští předáci, ti musejí přece vědět, kam to jde. Že to vede k poklesu životní úrovně, který jsme tady nezaznamenali ne jen posledních třicet let. Od roku 1948 byla určitě období, kdy přechodně k poklesu životní úrovně došlo. Ale i za starého režimu ta životní úroveň, přes všechny nedostatky – došlo maso a sádlo, se vyvíjela byť pomalu, ale směrem vzhůru. Ne tím tempem jako na Západě, ale prostě nějak vzhůru. A tady jsme před situací, že nám může o těch 15–20 procent poklesnout a vláda před tím zavírá oči, jako by to neviděla. A možná že to opravdu nevidí! Takže teď záleží na lidech, na odborářích, co udělají. Já jenom můžu poradit jako bývalý lídr sociální demokracie, že bych po té vládě vystartoval.