„Prezidentská volba dává příležitosti nahlédnout, že v určitých kruzích platí, že liberální demokracie může v zemi nastat jen tehdy, když budou voliči Miloše Zemana vyhubeni, případně jim bude odebráno volební právo,“ napsala Švihlíková hned na úvod.

Jedním dechem si ekonomka rýpla do politologa Jiřího Pehe, který konstatoval, že se situace změní, až nejstarší voliči Miloše Zemana definitivně opustí tento svět. Předpovědi tohoto pána však podle Švihlíkové moc nefungují, takže nebude fungovat ani tato. Nejstarší voliči Miloše Zemana možná zemřou, ale mezi mladými lidmi se objeví noví.   

Stačí si vzpomenout, jak Pehe opakovaně vyzýval ČSSD k modernizaci po vzoru svých západních kolegyň. Jenže když se zkusila modernizovat německá sociální demokracie, řada jejích voličů jí přestala rozumět. Nejeden Němec, který dříve volil německou sociální demokracii, odevzdal tentokrát hlas spíše Alternativě pro Německo (AfD).

To si máme všichni myslet to samé?

Nit suchou Švihlíková nenechala ani na volání „drahošovského tábora“ po jednotě společnosti. Zdá se jí, jako by odpůrci Zemana volali po tom, aby si celá společnost myslela to samé. A to Švihlíková rozhodně nepovažuje za přínosné. Stejně tak nevidí přínos v neustálém otevírání se společnosti cizím vlivům.   

„Od voleb také slýcháme interpretace, že právě ti znejistělí, méně vzdělaní, méně úspěšní ohrožují naši demokracii. Volí prostě blbě. Je zajímavé, že takovéto rozvrstvení voličů se vydává jako cosi specificky „českého“, jako projev oné „čecháčkovské omezenosti“, přestože vzpoura proti establishmentu probíhá v nějaké míře ve všech západních zemích a Spojené státy jsou nejzřejmějším příkladem,“ vypálila v jednu chvíli Švihlíková.

„Je to opravdu jen jedna část společnosti, která cítí nejistotu? Není to třeba náhodou tak, že právě ti, kteří se liberální demokracií zaklínají nejvíce, vidí, jak se jim před očima rozpadá jejich ‚vyprávěnka‘ o věčně prosperujícím světě, v němž přece platí, že když se někdo snaží, tak bude úspěšný a bohatý?“ pokračovala otázkou.

Svou úvahu Švihlíková uzavírá hledáním viníka. Lidé, kteří jsou zklamaní z toho, že se nedaří budovat ideální svět, který si vysnili, odmítají připustit, že jejich představa nebyla reálná, a raději viní „lůzu“ z toho, že to všechno kazí. Nehlasuje, jak by se slušelo, a bere si hypotéky, nemá na ně a ekonomiky jednotlivých zemí pak trpí. Zkrátka, za všechno může lůza, která se zadlužuje a volí Miloše Zemana, u které by bylo lepší, kdyby neexistovala.