Babiš v Bruselu prezentoval negativní postoj Česka k mechanismu přerozdělování migrantů v rámci Evropské unie – a to nejen k přerozdělovacímu mechanismu jako takovému, ale i k migračním kvótám.

„Babiš naznačuje, že možná dosáhl určitých úspěchů – kupříkladu v otázce již zmíněné žaloby, kterou by prý snad EK mohla stáhnout. Ve skutečnosti ale k žádnému většímu průlomu nedošlo, zejména pokud jde o podobu nového evropského azylového nařízení, známého pod názvem Dublin IV,“ píše Pehe. 

Původní text ZDE

Podle něj se Babiš nesnažil jen v Bruselu, ale i před týdnem během své návštěvy v Bulharsku. Přesvědčoval své partnery, aby Dublin IV byl schválen jednomyslně Evropskou radou. „Daleko se ale zatím nedostal, protože západ EU si dobře uvědomuje, že pokud by připustil jednomyslné rozhodování, země Visegrádu, které jsou v menšině, pravděpodobně zablokují přijetí jakékoliv nové azylové politiky,“ dodává Pehe. 

„Čeští politici ujišťují veřejnost, že máme v otázce odporu k nové azylové politice spojence. Když se ale ocitnou pod tlakem, musejí připustit, že Česká republika je v menšině a že se přijetí Dublinu IV nejspíš nepodaří zabránit. Kromě siláckých řečí, že s něčím takovým zásadně nesouhlasíme, od politiků se ale nedozvíme, jak se Česká republika zachová, bude-li znovu přehlasována. Ústupové cesty si přitom česká politika svojí hysterií okolo migrace úplně zavřela,“ konstatuje politolog. 

A závěrem dodává, že Babiš se pokoušel evropské představitele znejistit tvrzením, že trvání na kvótách může dál posílit protievropské síly u nás, takže vyloučit se prý nedá ani referendum o vystoupení z EU. „Zdá se ale, že nečte dobře měnící se náladu ve velkých západních zemích. Tam se totiž množí návrhy, jak nespolupracující země, jako je ta naše, buď odsunout na okraj evropského dění, nebo se jich úplně zbavit,“ uzavřel.