Úvodem režisér Strach přemítal, jaký film natočit, aby zabodoval nejen u grantových komisí, ale i u festivalových porot a nejlépe u celého progresivního levicového diváckého spektra. „Hlavním hrdinou by zde muselo být dítě, třeba syn afghánských migrantů do Holandska, kde je takový človíček šikanován tamními dětmi, samozřejmě musí propadnout drogám. Měl by tam být i nějaký rozměr zelené tematiky a vše by to mělo končit tragicky sebevraždou.

Kdybychom se zde třeba dotkli i genderu nebo LGBT, tak by to bylo super, to by byla taková třešnička na dortu, bonus navíc. Já myslím, že s takovým filmem se dá vyhrát v dnešní době skoro každý festival,“ definoval Strach obsah, který dnes lidi zajímá.

Vytvořit takový film a být za něj oceněn prý není jeho ambicí. „Přiznám se, že to ne, protože já se i žánrově pohybuji trochu mimo festivaly, mimo poroty a mimo grantové komise,“ podotkl s tím, že se mu více líbí, když jdou lidi do kina, a když tam jdou dobrovolně. „Zažijí zde emoce a nějaký rozměr nadsázky a legrace,“ dodal, co by rád, aby si po zhlédnutí jeho tvorby lidé z kin odnášeli.

Původní zdroj ZDE.

Téma jeho filmové tvorby je podle Stracha naděje: „Já strašně rád točím příběhy, které v sobě tu naději mají. Do dnešní doby, si myslím, že je to téma velmi, velmi nutné a potřebné,“ míní režisér.

Do českých kin vstoupil dlouho očekávaný film režiséra Davida Ondříčka o legendárním běžci Emilu Zátopkovi. Narazit na příběh, který je obyčejný, lidský a neviděný, je podle Stracha dnes však velký problém. „Pro mě je vzorový film Miloše Formana Amádeus, který považuji za naprosto dokonalý v uměleckém rozměru i v diváckosti. Ano, Zátopek od vynikajícího kolegy Davida Ondříčka, to bude zřejmě takový český Amádeus. Hrozně mu přeji, že se mu ten film povedl, a přeji mu, aby na něj chodilo hodně lidí,“ dodal režisér Strach s tím, že to pomůže i české kinematografii obecně.

„Taková témata a látky aby ale dnes člověk hledal nejen lupou, ale skutečně už elektronovým mikroskopem,“ lamentoval režisér.

Následně se věnoval své kriminální minisérii Docent, kterou uvidí diváci začátkem příštího roku na televizních obrazovkách. Česká televize jej představila v rámci svého Domu ČT na 55. mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Minisérie bude o střetu teorie s praxí, jelikož policejní profesor z akademie se ocitne na oddělení vražd.

Střet teorie s praxí je i tématem současného konfliktu na FAMU. Režisér Strach z kraje tohoto roku proto adresoval rektorce AMU Ingeborg Radok Žádné dopis, ve kterém uvedl, že současná situace na FAMU by se dala shrnout do dvou lakonických slov – průměrnost vítězí.

Strach nyní popsal, jaké odpovědi se mu dostalo. „Paní rektorka mi zdvořile napsala, že se situací zabývá, že z ní také není nadšená. Dále naše komunikace skončila, já se nechci každodenně k situaci na FAMU vyjadřovat,“ řekl.

Tuto situaci prý vnímá zle už od roku 2002, kdy nastoupil jako děkan Michal Bregant. „Bregant, známý to filmový teoretik, začal tu školu předělávat do progresivního stylu, tedy že řemeslo je špatné, je přežité a budeme vychovávat ty tvůrce a autorské osobnosti...,“ pokračoval Strach.

Od bregantovského „pokusu“ ale uplynulo dvacet let a Strach si pokládá otázky: „Kde máme ty umělecké osobnosti? Kde jsou ti noví talenti? Ti režiséři, kteří vyhrávají jeden filmový festival za druhým? Kde máme ty filmové Oscary? Kde jsou tvůrci, kteří by natočili obyčejný dobrý debut? Vyšli z FAMU? Ne! Točí ti, co nemají s FAMU nic společného,“ dodává znepokojeně režisér.

„Jsme malá země a stejně tak, jak vygenerujeme málo olympijských vítězů na rozdíl od velkých zemí, tak stejně tak vygenerujeme i jenom určitý počet opravdu výjimečných herců. Dnes by stačily prsty dvou rukou, abychom se dopočítali těch pánem bohem políbených talentů,“ dodal závěrem režisér Jiří Strach, který chystá dokument o Jiřině Bohdalové, jehož přípravu však značně zbrzdila epidemie.