Hned v úvodu rozhovoru s moderátorem Filipem Horký dáma Čechům, Moravanům a Slezanům doporučila, aby velmi zvážili přijetí eura v této zemi. Byť do toho nechce ekonomům mluvit, osobně by uvítala, kdyby se v Česku neplatilo korunou, ale eurem, protože studie ukazují, že výhody přijetí eura převažují nad nevýhodami.

„Já vidím velké výhody, pokud stát má euro. Jednak pro export, jednak je tu určitá stabilita měny a jednak pro samotné občany, protože já sama hodně cestuji, takže je pro mě výhoda, když je možnost platit eurem,“ poznamenala eurokomisařka.

Nemluvě o tom, že jsme se k tomu zavázali při vstupu do Unie, takže jednoho dne by se to prostě stát mělo. Když Češi v referendu hlasovali o vstupu do EU, akceptovali tím i fakt, že jednou euro mít budeme. Jen musí být náš stát ve vhodné kondici, a kdy bude ve vhodné kondici, rozhodnou politici. Dnes již bývalý ministr financí a šéf hnutí ANO, jehož místopředsedkyní Jourová byla, zatím přijetí eura odmítá a česká eurokomisařka v tom nevidí problém, protože musíme myslet i na to, že země eurozóny fungují na principu jeden za všechny a všichni za jednoho. Pokud se jedna země dostane do ekonomických problémů, ostatní jí pomohu.

Jourová také uznává, že by EU mohla být pro voliče čitelnější, srozumitelnější. Evropští politici by se měli snažit srozumitelně vysvětlovat, co dělají. Ale důrazně odmítá, že by Unie trpěla demokratickým deficitem. Lidé, kteří si na to stěžují, by možná měli chodit k volbám do Evropského parlamentu a hned by té demokracie bylo víc.

„Já sama jako komisařka si myslím, že jsem prošla docela tvrdým sítem. Já sama jsem do této pozice prošla jako ministryně, do které jsem se dostala z voleb, na eurokomisařku mě vybrala vláda, která vzešla z voleb, a byla jsem v Evropském parlamentu grilována lidmi, kteří vzešli z voleb,“ popsala svou situaci dáma.

Nelíbí se jí prý ani to, jak se mnozí evropští politici stavějí k Evropské unii. Odmítá tvrzení, že Brusel něco nařídil českým, polským či jiným politikům. V práci je to tak, že čeští politici sedí u stolu, když se jedná o věcech, a mají právo říkat své názory. Důležité je, zda dokážou na svou stranu dostat nějaké partnery. Sami toho v EU mnoho nezmůžeme. Cokoli se ale v EU odhlasuje, musí napřed projít Evropskou komisí, Evropským parlamentem a jednáním ministrů členských států EU, takže Česká republika má řadu příležitostí ovlivňovat dění v Bruselu. Rozhodně to prý tedy není tak, že Brusel něco nařizuje.