Když ruský prezident Vladimir Putin nařídil zásah v Sýrii, mnohé  překvapil. Z pohledu hráčů šachu šlo o nenadálý tah jezdcem, který vyvedl protihráče z míry. Jeho krok pomohl nastolit alespoň částečnou stabilizaci v rozvrácené Sýrii a oslabit islamisty – společného nepřítele Ruska a Západu. Putin tím pomohl jednomu ze spojenců Ruska.

Stažení ruských sil ze Sýrie je dalším překvapivým tahem Vladimira Putina. Lze ho interpretovat tak, že chce ruský prezident přenechat vavříny vítězství svému syrskému kolegovi Bašáru Asadovi. To tvrdí optimisté. Pesimisté, k nimž patří i Bašta, říkají, že si Putin jen uvolňuje ruce k dalšímu válčení. Kde? Možná na Ukrajině, kde konflikt zamrzl na mrtvém bodě. Ať už to teď dopadne v této zemi jakkoli, pro Putina to nebude dobré.  

„V čele dvou států sousedících s Ruskou federací stojí dva dosti zoufalí muži – ukrajinský prezident Porošenko a turecký prezident Erdogan. Oba válčí se svými spoluobčany, jeden s ruskojazyčnými Ukrajinci, druhý s Kurdy, a oba za viníka svých problémů považují ruského prezidenta Vladimira Putina. Temné náznaky o jejich spojenectví ve snaze o navrácení Krymu Ukrajině asi nelze brát na lehkou váhu. Letošní rok je navíc rokem voleb v USA a prezident Barack Obama na konci svého druhého volebního období je v pozici „chromé kachny“, jak tradičně dosluhujícího prezidenta nazývají američtí novináři. Je tedy otázka, jak bude jeho autoritu vnímat právě turecký prezident, který ve vnitřní i zahraniční politice podniká velmi nebezpečné kroky,“ varuje Bašta v komentáři pro PrvníZprávy.cz.

Celý komentář naleznete zde.

Lze si jen přát, aby stažení většiny armády ze Sýrie nebylo jen přípravou na horší krveprolití.